Kontrapunkt: Porovnání verzí

'''Kontrapunkt''' (z lat. ''punctus contra punctum'' = „nota proti notě“) je zásadní [[skladba (hudba)|skladební technika]] [[Renesanční hudba|renesance]] a [[Barokní hudba|baroka]]. Svého vrcholu dosáhla za [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]]. Nejjednodušší formou kontrapunktu v [[Hudební teorie|hudební teorii]] je „protihlas“ k dané [[Melodie|melodii]]. [[Fuga]] obsahuje hlavní melodii, která se nazývá [[Téma (hudba)|téma]] resp. [[Soggetto]] (tj. it. subjekt), kontrapunkt pak rozvíjí a doprovází téma jako samostatný [[Hlas (hudba)|hlas]]. Tomu také odpovídá výraz „kontrapunkt“ ve smyslu umění resp. techniky jednotlivých protihlasů k dané řadě tónů, jejichž souzvuk sám o sobě dává smysl jak vertikálně ([[Harmonie|harmonicky]]), tak i v rovině horizontálně-lineární (melodicky).

 

Kontrapunkt jako skladebná technika podléhala v hudebních dějinách měnícím se pravidlům, jež závisela od měnícího se vnímání [[Konsonance|konsonancí]] a [[Disonance|disonancí]]. Významnou roli hraje kontrapunkt v [[Polyfonie|polyfonní]] hudbě, v níž jednotlivé [[Hlas (hudba)|hlasy]] usilují o rovnocennost a nezávislost (v protikladu k [[Homofonie (hudba)|homofonii]], jež je tvořena hierarchií mezi nadřízenou [[Melodie|melodií]] a podřízeným [[Doprovod (hudba)|doprovodem]]).

 

 

'''Dvojitý kontrapunkt''' je složen tak, že se oba hlasy mohou zaměňovat (vrchní hlas se stává spodním), aniž by se dostávaly do konflikt s dobově platnými pravidly a zákazy ve vzájemných vztazích hudebních [[Interval (hudba)|intervalů]] a dalších faktorů. Rozlišují se dvojitý kontrapunkt v oktávě, v decimě a duodecimě, podle toho, zda hovoříme o inverzi (obratu) přeložením o oktávu, decimu či duodecimu. Přehledný výklad rozličných způsobů dvojitého kontrapunktu a kánonu podává již [[Gioseffo Zarlino|Zarlino]] ve svých ''Istitutioni armoniche'' (1558).

 

== Weblinks ==