Kontrapunkt: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ rozšíření
+ rozšíření hesla
Řádek 9:
 
== Dějiny ==
Když se ve 14. století objevil název ''Contrapunctus'', bylo již samotné umění vícehlasé sazby velmi rozvinuté. Teoretické traktáty [[Johannes de Muris|Johanna de Muris]], [[Philippe de Vitry|Philippa de Vitry]] nazvané ''Regulae de contrapuncto'' (pravidla kontrapunktu) fakticky vlastně nepřinesly nic nového, nýbrž jsou pojednáními o způsobu psaní do té doby zvaného [[discantus]] jen s novou terminologií. Vycházeli při tom z  principu „nota proti notě“ (''punctus contra punctum'' či ''nota contra notam''), který byl Murisem výslovně označen jako základ vícehlasosti (''fundamentum discantus'').
 
Nestejný kontrapunkt, při němž noty různé hodnoty v hlasech stojí proti sobě, nazývá Muris „''Diminutio contrapuncti''“ (dosl.: „zmenšení kontrapunktu“, čili: „zmenšený kontrapunkt“), což je názor přijímaný dodnes.
 
[[Imitace (hudba)|Imitační]] formy kontrapunktu, při nichž [[Téma (hudba)|témata]] resp. [[Motiv (hudba)|motivy]] hudební skladby vystupují různé hlasy jeden po druhém, mají kořeny již ve 13. století. [[Walter Odington]] (1228 biskup z Canterbury) definuje ''Rondellus'' slovy: „Pokud to, co je zpíváno, (pak) všichni popořadě za ním přednesou“ (''Si quod unus cantat, omnes per ordinem recitent'', Coussemaker, Script. I, 245).
 
Kontrapunktisté 15. a 16. století si vydatně sloužili imitací v komplexních formách. V 17. a 18. století se z nich vyvinula [[Fuga (hudba)|fuga]]. Přísný [[Kánon (hudba)|kánon]] s rychlými sledy hlasů je zvláštní formou kontrapunktu, jejíž konstrukce melodie vyžaduje obzvláštní pozornost skladatele.
 
'''Dvojitý kontrapunkt''' je složen tak, že se oba hlasy mohou zaměňovat (vrchní hlas se stává spodním), aniž by se dostávaly do konflikt s dobově platnými pravidly a zákazy ve vzájemných vztazích hudebních [[Interval (hudba)|intervalů]] a dalších faktorů. Rozlišují se dvojitý kontrapunkt v oktávě, v decimě a duodecimě, podle toho, zda hovoříme o inverzi (obratu) přeložením o oktávu, decimu či duodecimu. Přehledný výklad rozličných způsobů dvojitého kontrapunktu a kánonu podává již [[Gioseffo Zarlino|Zarlino]] ve svých ''Istitutioni armoniche'' (1558).
 
== Weblinks ==