Karel Guth: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 62:
Již během studia pracoval na archeologické a stavebně historické dokumentaci při asanaci staré Prahy, například při úpravách gotického kostela sv. Václava Na Zderaze a jeho hřbitova v Resslově ulici.
Po absolutoriu roku 1915 nastoupil do Zemského památkového úřadu v Praze.
Po absolutoriu roku 1915 nastoupil do Zemského památkového úřadu v Praze. Po odchodu prof. [[Jan Koula|Jana Kouly]] byl v roce 1917 přijat na jeho místo do historicko-archeologického oddělení [[Národní muzeum|Národního muzea]], jehož se roku [[1921]] stal přednostou a působil v této pozici až do svého penzionování. Pod Guthovým vedením, a také díky jeho spolupracovníku [[Jan Květ|Janu Květovi]], se sbírky tohoto oddělení rozrostly z někdejších 10.000 sbírkových předmětů na dvojnásobek inventarizovaných. Guth společně s Květem zavedli systematickou trojí inventarizaci (číselnou, jmennou a topografickou). Další přírůstky, jako byl soubor zlomků z Guthova archeologického výzkumu [[Ostrovský klášter|Ostrovského kláštera]], žel ještě čekaly na svou inventarizaci do 70. let 20. století. Roku 1923 Guth navrhl nové uspořádání sbírek podle hledisek vývojového a chronologického. Dosud jednotná sbírka hmotné kultury byla rozčleněna na část umělecko-historickou, archeologickou a umělecká řemesla podle materiálů. Muzejní praxi a moderní zásady muzeologie prosazoval v úřadu zemského muzejního inspektora pro Čechy a jako učitel muzejnictví na Státní škole archivní. Od roku 1919 byl Guth činný v nově založeném Svazu českých muzeí. Roku 1935 se habilitoval v oboru dějin umění na Karlově univerzitě, kde až do roku 1941 přednášel jako soukromý docent archeologie a dějin umění. Po nástupu nacismu došlo v Národním muzeu od 1. ledna 1941 k reorganizaci, která vedla ke Guthovu sesazení, nucenému penzionování a po úrazu k předčasné smrti.▼
=== Národní muzeum ===
▲
V muzeu Guth organizoval tři výstavy: o Janu Žižkovi (1924), o padělcích (1931) a o Albrechtovi z Valdštejna (1934).
Po nástupu nacismu došlo v Národním muzeu od června 1941 k reorganizaci, která vedla ke Guthovu sesazení, nucenému penzionování a po úrazu k předčasné smrti.
=== Pedagogická činnost ===
Muzejní praxi a moderní zásady muzeologie prosazoval v úřadu zemského muzejního inspektora pro Čechy a jako učitel muzejnictví na Státní škole archivní. Od roku 1919 byl Guth činný v nově založeném Svazu českých muzeí. Roku 1935 se habilitoval v oboru dějin umění na Karlově univerzitě, kde až do roku 1941 přednášel jako soukromý docent archeologie a dějin umění.
== Výzkumy ==
Specializoval se jednak na dějiny české předrománské a románské architektury od 10. do 12. století, dále na archeologii středověku (resp. historickou archeologii), která až do jeho nástupu nebyla samostatným oborem, a konečně také na dějiny uměleckého řemesla.
Řádek 69 ⟶ 77:
Samostatně vedl archeologický výzkum [[Ostrovský klášter|Ostrovského kláštera]] v letech 1933 - 1934. Významně se podílel na výzkumu rotundy sv. Víta a architektonického vývoje Pražského hradu, na němž vedl archeologický průzkum od roku 1925 do roku 1942. Jako přední odborník byl zvolen členem Archeologické komise při České akademii věd a umění a vědeckým pracovníkem Archeologického ústavu.
Již jako památkář se věnoval dějinám Nového Města nad Metují a stavebním dějinám paláce hrabat Příchovských v Praze Na Příkopech (1913). Dále byl první, kdo provedl průzkum a hypotetickou rekonstrukci Betlémské kaple (1916 a 1922), podílel se na výzkumu nejvýznamnějších lokalit z počátků českých dějin: Řípu, Vyšehradu, Budče,
Od roku 1913 výsledky svých výzkumů publikoval. Začal drobnými umělecko-historickými články do Časopisu Společnosti přátel starožitností, Uměleckých pokladů Čech (1915-1916), do Věstníku Klubu Za starou Prahu, Krásy našeho domova, do Zpráv Komise pro Soupis památek hl. města Prahy, do Ročenky Kruhu pro pěstování dějin umění nebo Časopisu Společnosti přátel starožitností. Později své zásadní stati uveřejňoval v časopisu Památky archeologické, dva roky byl redaktorem Muzejního obzoru.
| |||