Julius Grégr: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 1 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q874481) |
infobox politik, přidány zdroje ohledně politické aktivity, fix linx a kateg. |
||
Řádek 1:
{{Infobox Politik
[[Soubor:Jan Vilímek - Julius Grégr.jpg|thumb|'''Julius Grégr''' (kreslil [[Jan Vilímek|Jan Vilímek]])]]▼
| jméno= Julius Grégr
| obrázek=Jan Vilímek - Julius Grégr.jpg
▲
| úřad = Poslanec [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]]
| od = [[1865]]<ref>S přestávkami.</ref>
| do = [[1895]]
| úřad2 = Poslanec [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]]
| od2 = [[1871]]<ref>Fakticky vykonával mandát až od roku 1879, předtím opakovaně volen, ale v rámci politiky pasivní rezistence mandát nepřebíral.</ref>
| do2 = [[1881]]
|datum_narození = [[19. prosinec|19. prosince]] [[1831]]
| místo_narození = [[Březhrad]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
|datum_úmrtí = [[4. říjen|4. října]] [[1896]]
|místo_úmrtí = [[Dol]] u [[Libčice nad Vltavou|Libčic n. Vltavou]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| strana = [[Národní strana (1848)|Národní str.]]<br />[[Národní strana svobodomyslná|Nár. str. svobodomyslná (mladočeská)]]
| manžel/ka =
| děti =
| alma_mater = [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdin. univ.]]
| podpis =
}}
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|bratr|[[Eduard Grégr]]}}
{{Příbuzný|dcera|Božena Grégrová}}
{{Příbuzný|zeť|[[Karel Groš]]}}
}}
'''Julius Grégr''' ([[19. prosinec|19. prosince]] [[1831]]<ref>
== Biografie ==
▲'''Julius Grégr''' ([[19. prosinec|19. prosince]] [[1831]]<ref>''Na pamětní desce před vstupem do pražského Žofína je uvedeno jeho datum narození 19.2.1831''</ref> v [[Březhrad]]u u [[Hradec Králové|Hradce Králové]] – [[4. říjen|4. října]] [[1896]] v [[Dol]]u u [[Libčice nad Vltavou|Libčic nad Vltavou]]) byl český politik, spoluzakladatel Národní strany svobodomyslné – [[Národní strana svobodomyslná|Mladočechů]], poslanec [[Zemský sněm království českého|českého zemského sněmu]] a [[říšská rada (Rakousko)|říšské rady]] a novinář i spoluvlastník deníku ''[[Národní listy]]'', který 1. ledna 1861 založil.
=== Mládí a studium ===
Studoval právo na [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze]]. V roce 1859 získal titul doktora práv a působil pak do konce roku 1860 jako advokátní koncipient ve [[Frýdlant|Frýdlant]]u. Následně se vrátil do Prahy.<ref name="Biographien">{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2
| url = http://www.biographien.ac.at/oebl?frames=yes
| vydavatel =
| místo = Wien
| rok = 2003-2011
| počet stran =
| kapitola = Grégr, Julius (1831-1896), Journalist
| strany = 54-55
| isbn = 978-3-7001-3213-4
| jazyk = německy
}}</ref>
=== Vstup do politiky a veřejného života ===
Byl bratrem [[Eduard Grégr|Eduarda Grégra]] a tchánem pražského primátora [[Karel Groš|Karla Groše]].▼
V roce 1860 se v české společnosti v souvislosti s návratem mocnářství k ústavní formě vlády řešila otázka založení politického deníku prezentujícího názory české populace. Předáci české politiky jako [[František Ladislav Rieger]] a [[František Palacký]] tehdy potřebovali najít vhodnou osobu pro podání žádosti o koncesi na vydávání takového listu (oni sami nemohli, protože v ještě poměrně přísných tiskových poměrech v roce 1860 nebyli ze strany úřadů považováni za vhodné osoby pro vydávání novin). [[Emanuel Tonner]] tehdy doporučil právě Julia Grégra, který do té doby pracoval v advokátní kanceláři Dr. Pulkrábka ve Frýdlantu. Koncese na vydávání zamýšleného deníku pak byla skutečně úspěšně podána v září 1860 a schválena v listopadu 1860 na jméno Julia Grégra (postupujícího ve shodě s Riegrem). Rieger sice mezitím zkusil využít rapidně se uvolňující politické poměry a podal samostatně i vlastní žádost o povolení k vydávání novin, ale ta byla zamítnuta, a tak Rieger opětovně ve spojení s Grégrem ladil spuštění tohoto projektu pod jménem [[Národní listy]]. Grégr nebyl nicméně jen formální figurou, stal redaktorem a po necelém roce i majitelem Národních listů. První číslo vyšlo 1. ledna 1861 a deník se na desítky let stal nejvlivnějším českým periodikem. Spolu s ním se na provozu listu podílel i jeho bratr [[Eduard Grégr]]. V roce 1865 se s Národními listy sloučil i deník Hlas. V redakci působili přední novináři své doby a celý podnik se stal výdělečným.<ref name="Biographien"/><ref name="Kdo byl kdo">{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok = 1993
| isbn = 80-901579-0-4
| strany = 87
| jazyk = česky
| poznámka =
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| titul = Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1982
| isbn =
| strany = 162
| jazyk = česky
| poznámka = Dále jen: ''Česká společnost 1848-1918''
}}</ref>
V roce 1862 pobyl deset měsíců ve vězení, kam se dostal za tiskové přečiny. Po dobu nepřítomnosti ho v čele redakce zastupoval bratr Eduard Grégr.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 179</ref> S bratrem Eduardem sdílel i politické názory, které byly liberální, antiklerikální a nacionalistické, a časem se okolo nich vytvořila názorová platforma, z níž se zrodila samostatná [[Národní strana svobodomyslná]] (mladočeská).<ref name="Kdo byl kdo"/> Již v 60. letech se rozcházel v mnohých otázkách s názory hlavního proudu české politiky tak, jak ji reprezentovali [[František Ladislav Rieger]] a [[František Palacký]]. V roce 1863 to byla například otázka postoje k [[Lednové povstání|polskému povstání proti carské vládě]], kde Rieger i Palacký razili proruské, slavjanofilské stanovisko. Eduard Grégr tehdy sice přijal Palackého stati k otištění, ale redakční pozice Národních listů byla odlišná. Rieger v roce 1863 proto zahájil vydávání vlastního politického deníku ''Národ'' a Národní listy zůstaly nadále sice nejvýznamnějším českým periodikem, ale trvale si udržovaly vlastní pozici, více či méně odlišnou od oficiální Riegrovy a Palackého platformy. Oba bratři Grégrové se roku 1864 účastnili schůzek, jež svolal [[Rudolf Thurn-Taxis]], na kterých se profiloval program samostatné liberální politické strany. Nakonec ale k formálnímu ustavení nezávislé mladočeské formace nedošlo a oba proudy české politiky i nadále existovaly ve volné alianci.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 178-179, 181</ref>
Od roku 1865 do roku 1870 a znovu v letech 1889–1895 zasedal na [[Český zemský sněm|Českém zemském sněmu]].<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 673</ref> Zemský sněm ho roku 1871 zvolil poslancem [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých [[Zemský sněm (Rakouské císařství)|zemských sněmů]]), kde reprezentoval [[Kurie (volby)|kurii]] měst a průmyslových míst. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou [[pasivní rezistence]] ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil. Jeho mandát tak byl 23. února 1872 a znovu 11. června 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý. Totéž se opakovalo po prvních přímých [[Volby do Říšské rady 1873|volbách do Říšské rady roku 1873]], kdy Grégr získal mandát poslance za městkou kurii, obvod Hradec Králové, Náchod atd. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát 10. prosince 1873 a znovu po opětovné volbě 18. prosince 1874 prohlášen za zaniklý.<ref>Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.</ref>
Přitom uvnitř české politické scény se názory na pasivní rezistenci lišily. Většina politiků se shodovala na bojkotu vídeňské Říšské rady, ale část pozdějších mladočechů požadovala aktivnější přístup k uplatňování mandátů na zemském sněmu. V roce 1867 bratří Grégrové, [[Karel Sladkovský]] a další mladočeští aktivisté dosáhli alespoň toto, že na zemské mandáty se nebude ihned rezignovat, pouze se poslanci nebudou aktivně účastnit schůzí zemského sněmu. Jinak ale tehdy souzněl s hlavním proudem české [[Národní strana (1848)|Národní strany]]. Když v roce 1867 proběhlo [[rakousko-uherské vyrovnání]] a vznikla dualistická koncepce bez naplnění českých státoprávních aspirací, podílel se na demonstrativních pokusech o zmezinárodnění české otázky a byl jedním z členů české delegace na výstavu do Moskvy (takzvaná [[pouť na Rus]]). Spory z roku 1863 okolo hodnocení polského povstání byly v této emotivní době potlačeny. Polemiky okolo smysluplnosti pasivní rezistence vůči Českému zemskému sněmu ale trvaly. V roce 1868 ''mladočeši'' čelili kritice, že jejich zájem o vstup na sněm má zištnou motivaci. Následně pak skupina bratří Grégrů, Sladkovského a několika dalších poslanců demonstrativně složila zemské poslanecké mandáty. Julius Grégr se v této době spolu s bratrem a dalšími mladočeskými předáky podílel aktivně na vlně občanských protestů proti ústavnímu směřování Předlitavska, které vyvrcholily sérií masových demonstrací ([[táborové hnutí]]). V tajné policejní zprávě z té doby odeslané do Vídně je J. Grégr řazen mezi cca deset hlavních českých politiků.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 221, 227, 235, 238, 240</ref>
V roce 1870 inicioval předseda vlády [[Alfred Potocki]] rozhovory s českou opozicí. Existovala zde možnost dohody a naplnění českých požadavků. Zároveň s tím ale ožila aliance Národní strany s českou státoprávně smýšlející šlechtou a naplno se opět rozvinula i historická, konzervativní argumentace na obhajobu českých práv, což mladočeskému proudu nepřipadalo jako nejlepší řešení. Bratři Grégrové tehdy při poradách českých politiků vystupovali proti tomu, aby se jako základ českých požadavků vzal císařský patent z roku 1848 (takzvaná [[česká charta]]). Podřídili se ovšem pak většinovému opačnému názoru. Když pak ani následný vážný pokus o česko-rakouské vyrovnání (takzvané [[fundamentální články]]) z roku 1871 nebyl úspěšně prosazen, česká společnost opětovně zažívala radikalizaci a frustraci. Zpřísnily se i podmínky pro fungování tisku a Julius Grégr pociťoval silný tlak z úředních míst vůči Národním listů.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 244, 258</ref>
[[Soubor:Julius Grégr.jpg|thumb|right|Hrobka na Olšanských hřbitovech v Praze]]▼
=== Politikem mladočeské strany ===
== Reference ==▼
Neshody ohledně pasivní rezistence vyvrcholily v roce 1873 a vedly k ustavení [[Národní strana svobodomyslná|Národní strany svobodomyslné (mladočeské)]]. Většina českých politiků nadále souhlasila s neúčastí na vídeňské Říšské radě, ale v otázce zemského sboru nebyly názory jednotné. Když [[Český klub]] coby společná sněmovní frakce českých státoprávních poslanců o otázce hlasoval, byla sice odsouhlasena pasivní rezistence i na zemském sněmu, ale pouhým poměrem 47 : 35 hlasů. Poražená (mladočeská) menšina reagovala 25. listopadu 1873 veřejným prohlášením, ve kterém sice předchozí většinové rozhodnutí respektovala, ale demonstrativně vrátila své mandáty ''do rukou voličů'', protože rozhodnutím o pokračujícím bojkotu pozbyly svého účelu. Mezi signatáři tohoto prohlášení byl Sladkovský, bratři Grégrové, [[Alois Pravoslav Trojan]] a další politici, kteří v té době již směřovali k ustavení samostatné politické strany. Národní (staročeská) strana označila jejich deklaraci za rozkolnictví. V této fázi ovšem ještě samostatná mladočeská strana nevznikla, protože tlak ''na rozbíječe národní jednoty'' byl ještě příliš silný. Definitivní rozkol v českém táboře a oficiální vznik mladočeské strany nadešel v následujícím roce. [[Zemské volby v Čechách 1874]] poprvé přinesly existenci samostatné konkurenční mladočeské kandidátky. V prosinci 1874 se pak konal první sjezd nové politické formace. Julius Grégr napsal program nově utvořené mladočeské strany. Místo pasivního odporu prosazoval aktivní odpor, byl stoupencem všeobecného volebního práva, kladl důraz na rozvoj českého školství a české ekonomické síly.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 299-301</ref><ref name="Kdo byl kdo"/>
<references />▼
Po doplňovacích volbách v dubnu 1877 vstoupil J. Grégr aktivně na Český zemský sněm a stal se tak desátým mladočechem působícím v tomto sboru.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 302</ref> V otázce českého bojkotu Říšské rady se schylovalo k zásadnímu obratu a to nejen mezi mladočeskými poslanci. V roce 1879 totiž [[Eduard Taaffe]], představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s Čechy, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Julius Grégr se 16. září 1879 účastnil na klíčové schůzce mezi Taaffeho emisary a českými politiky (zastupoval na ní nemocného Karla Sladkovského, když koncem 70. let předseda strany Sladkovský onemocněl, převzal J. Grégr fakticky jeho roli.<ref name="Kdo byl kdo"/>). Výsledkem schůzky bylo, že během několika měsíců po [[Volby do Říšské rady 1879|volbách roku 1879]] česká reprezentace přistoupila na aktivní účast v parlamentu, kde staročeši, mladočeši, česká šlechta i moravští poslanci následně utvořili střechový [[Český klub]] coby jednu z hlavních koaličních formací podporujících [[vláda Eduarda Taaffeho|vládu Eduarda Taaffeho]].<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 326</ref> I Julius Grégr se stal ve volbách roku 1879 poslancem Říšské rady, za městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd.<ref>Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.</ref> Jeho nástup do Říšské rady byl v roce 1879 provázen velkou aktivitou, ale již od léta roku 1880 začal považovat českou politickou angažovanost ve Vídni za chybu. V lednu 1881 odešel do ''osobní pasivní rezistence'', vzdal se poslaneckého mandátu, rozešel se s Českým klubem a do jisté míry i s tehdejší mladočeskou stranou (která zprvu loajálně podporovala vládu). Nadále pak veřejně a politicky působil jako nezávislý a jeho Národní listy si udržovaly kritický postoj k vládě i postojům českých poslanců.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 366</ref>
Coby nadále nejvlivnější deník byly Národní listy objektem zájmu i pro nastupující politickou a intelektuální elitu. [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Masaryk]] například v 80. letech vyjednával s Grégrem o spolupráci jeho deníku se skupinou okolo časopisu [[Athenaeum]]. Jenže, když naplno propukl roku 1886 [[spor o Rukopisy]], postavil se Grégr na stranu zastánců jejich pravosti. Následujícího roku pak zaútočil na stať [[Hubert Gordon Schauer|Huberta Gordona Schauera]], který se v ní kriticky zamýšlel nad samotným smyslem budování českého národa jako samostatné entity, a potažmo na Masaryka a další lidi z jeho okruhu (Grégrův článek byl nazván ''Filosofové samovraždy'', coby odkaz na téma Masarykovy habilitační práce). Přihlásil se tak k národoveckému pojetí české politiky. Mezitím oživovala činnosti mladočeské strany, jež stupňovala svou kritiku vlády a přejímala nyní silněji radikální názory bratrů Grégrových. Pod vlivem Julia a Eduarda odmítla mladočeská strana nadále společné smířlivé pojetí českého politického života a zcela jasně se vymezila proti staročechům ([[drobečková aféra]], [[punktace]] atd.).<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 380, 382, 384-385, 387-388</ref>
Již [[zemské volby v Čechách 1889]] přinesly mladočechům velké zisky a na zemském sněmu mladočeši fungovali jako samostatný subjekt. Julius Grégr zde vystoupil jménem strany a prezentoval postoj k českému státnímu právu, zatímco předák staročechů Rieger s ohledem na vládní angažovanost volil mírnější postup. Rozvrat staročeských pozic pak dovršila mladočeská agitace proti punktacím (pokus o česko-německý smír v Čechách). [[Volby do Říšské rady 1891|Volby do Říšské rady roku 1891]] pak potvrdily masivní nástup mladočechů a prakticky celkové vymazaní staročeských pozic.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 390, 396, 410</ref>
▲[[Soubor:Julius Grégr.jpg|thumb|right|Hrobka na Olšanských hřbitovech v Praze]]
== Literatura ==▼
V této době již ovšem Julius Grégr postupně opouštěl politický život. Ještě v roce 1892 se účastnil polemik na Českém zemském sněmu o národnostních otázkách. V nyní mohutné mladočeské straně ale bratři Grégrové už počátkem 90. let nepředstavovali jediný směr. Zatímco jejich rétorika byla květnatá, protivládní (až protidynastická) a nacionálně vypjatá (v tomto byl Eduard Grégr ještě radikálnější než Julius), ve straně se formovala skupina realističtějších politiků, jejichž hlavním představitelem se stával [[Josef Kaizl]] (a také [[Karel Kramář]], [[Josef Herold]] nebo [[Bedřich Pacák]] a [[Gustav Eim]]). Ten prosadil, že v roce 1894 byla přijata [[nymburská rezoluce mladočechů]], v níž se strana přihlásila k praktické politice a odmítla planý radikalismus. Tomáš Masaryk stranu po konfliktu s Grégrem zcela opustil v roce 1893.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 415, 427, 429</ref> Důvodem pro Grégrův odchod z aktivní politiky ale byla i nemoc, které roku 1896 podlehl.<ref name="Kdo byl kdo"/>
▲Byl
== Odkazy ==
▲=== Reference ===
▲<references />
▲=== Literatura ===
* [[František Černý (divadelní historik)|ČERNÝ, František]]. ''[[Hana Kvapilová]]''. Praha : Orbis, [[1960]], str. 20
* {{Citace monografie | příjmení = Kosatík | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Kosatík | titul = Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 280 | isbn = 978-80-204-2307-8}}
Řádek 22 ⟶ 98:
* {{Citace monografie | příjmení = Urban | jméno = Otto | odkaz na autora = Otto Urban | titul = Česká společnost 1848–1918 | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 690 | isbn = }}
=== Externí odkazy ===
* [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7045458&picp=&idpi=10772947 Nekrolog v Národních listech z října 1896]
{{Wikicitáty|Grégrové Eduard a Julius}}
{{DEFAULTSORT:Grégr, Julius}}
[[Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Čeští advokáti]]
[[Kategorie:Čeští novináři]]
[[Kategorie:Čeští podnikatelé]]
[[Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady]]
[[Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu]]
[[Kategorie:Staročeši]]
[[Kategorie:Mladočeši]]
[[Kategorie:Narození 1831]]
| |||