'''Georgij Maximilianovič Malenkov''' ([[8. leden|8. ledna]] [[1902]], [[Orenburg]] – [[14. leden|14. ledna]] [[1988]], [[Moskva]]) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] [[KSSS|komunistický]] [[politik]], blízký spolupracovník [[Stalin|Josefa Stalina]] (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech [[1953]]–[[1955]] předseda rady ministrů SSSR ([[Předseda vlády|premiér]]).
MalenkovůvJeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubujícící se byrokratizací komunistické strany. MalenkovŠlo bylo výkonnýmvýkonného úředníkemúředníka, přesně plnícímplnícího StalinovaStalinovy nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem žádné opozice. ZKvůli pozice svéhosvému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů[[zločin]]ů ve třicátých a čtyřicátých letech.
Po Stalinově smrti se Malenkov stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Nikity Sergejeviče Chruščova]] a dalších rezignovat a spokojit se s postemfunkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a [[8. únor]]a [[1955]] rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec [[Nikolaj Bulganin]].
V roce [[1957]] byl Malenkov spolu s jinými [[Stalinismus|stalinisty]] (např. s [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Molotovem]]) vyloučen z [[politbyroPolitbyro|politbyra]] a zbaven všech politických funkcí. Později odešel do vyhnanství a působil v [[Kazachstán]]u na druhořadém místě vedoucího elektrárny. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.
