Ústavní listina Československé republiky: Porovnání verzí

m (Bot: Odstranění 2 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q3566435))
Moc zákonodárnou tvořilo dvoukomorové [[Národní shromáždění Republiky československé|Národní shromáždění]]. Dolní komora, Poslanecká sněmovna, měla 300 členů volených na 6 let. Aktivní volební právo měli občané od 21 let, pasivní od 30 let. Poslanecká sněmovna měla poslední slovo v zákonodárném procesu a jen jí byla odpovědná vláda.
 
Horní komora, [[Senát Národního shromáždění|Senát]], měla 150 členů volených na 8 let. Aktivní volební právo měli občané od 26 let, pasivní od 45 let. Volební systém byl jinak u obou komor stejný, poměrný, volební obvody tedy byly vícemandátové. Volební zákon stanovil volební povinnost a volební právo odebral vojákům a policistům. Ke schválení ústavního zákona byla třeba silná 3/5 většina, a to v obou komorách. Vyloučen byl [[imperativní mandát]], toto ustanovení však bylo obcházeno. Zajímavostí bylo [[referendum]], které však nebylo provedeno.
 
Podle § 54 činil neodkladná opatření, k nimž by bylo třeba zákona, 24členný výbor parlamentu. Každá sněmovna do něj volila členy a náhradníky na dobu jednoho roku, poslanců bylo 16, senátorů 8. Z kompetencí parlamen­tu nepřecházelo na stálý výbor právo volit prezidenta republiky, měnit ústavní zákony a dávat souhlas k vyhlášení války. Neodkladná opatření s mocí zákona mohl stálý výbor vydat pouze na návrh vlády a za souhlasu prezidenta. Měla dočasnou platnost a musela být vyhlášena ve Sbírce zákonů. Sou­časně je vláda předkládala k posouzení Ústavnímu soudu. Na nejbližší schůzi po­slanecké sněmovny a senátu musel předseda výboru předložit zprávu o přijatých opatřeních. Pokud je obě sněmovny do dvou měsíců neschválily, pozbývala další platnost.
1 480

editací