Verifikace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m + kategorie, wiki |
m drobne doplneni |
||
Řádek 1:
(Z [[latina|latinského]] verum facere, činit pravdivým.) Ověřování, kontrola pravdivosti [[výrok]]u, [[hypotéza|hypotézy]], [[argument]]u, logického systému, nebo funkce přístroje konfrontací s fakty, nebo ověřování platnosti úsudku formální analýzou.
Experimentální verifikace je soubor operací, které umožňují dokázat platnost nějaké hypotézy tím, že její důsledky srovnávají se zkušeností. Soudobá [[teorie]] vědy ([[Karl Popper]]) nahlíží obtížnost verifikace a zdůrazňuje spíš možnost hypotézy vyvracet (falzifikovat).
Formální verifikace je postup, který pomocí logických operací ověří shodu s přijatými axiomy.
Pojem verifikace pochází od novopozitivistů. Tento [[filosofie|filozofický]] směr volně vyústil z Vídeňského kroužku (Schlick, Carnap, Reichenbach, Wittgenstein), vzniká roku [[1929]] a nazval se ''novopozitivismem'' s odvoláním na filozofii A. Comta. Jejich cílem bylo zavedení sjednoceného vědeckého jazyka na základě symbolické [[logika|logiky]], pravého jazyka společného všem vědám. Předpokládají možnost univerzální báze všech jazyků, jež by umožnila verifikaci každé výpovědi se skutečností. Představitelé tohoto směru jsou přesvědčeni, že pokud se naleznou kritéria, podle nichž by se spolehlivě prokázala smysluplnost jakéhokoli výroku, zmizí mnoho zdánlivě vážných problémů tradiční filozofie (prokáže se, že výroky, které jsou vyjádřeny, nemají smysl). ▼
▲Pojem verifikace pochází od [[novopozitivismus|novopozitivistů]]. Tento [[filosofie|filozofický]] směr volně vyústil z Vídeňského kroužku (Schlick, Carnap, Reichenbach, Wittgenstein), vzniká roku [[1929]] a nazval se ''novopozitivismem'' s odvoláním na filozofii A. Comta. Jejich cílem bylo zavedení sjednoceného vědeckého jazyka na základě symbolické [[logika|logiky]], pravého jazyka společného všem vědám. Předpokládají možnost univerzální báze všech jazyků, jež by umožnila verifikaci každé výpovědi se skutečností. Představitelé tohoto směru jsou přesvědčeni, že pokud se naleznou kritéria, podle nichž by se spolehlivě prokázala smysluplnost jakéhokoli výroku, zmizí mnoho zdánlivě vážných problémů tradiční filozofie (prokáže se, že výroky, které jsou vyjádřeny, nemají smysl).
Dnes je novopozitivismus považován za první fázi mohutného proudu tzv. analytické filozofie (neboli filozofie jazyka), která má rozhodující vliv na filozofické diskuse současnosti.
| |||