Nicolas Malebranche: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 26 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q309818)
m rtpo
Řádek 4:
 
== Život a dílo ==
Malebranche se narodil jako nejmladší z deseti dětí vysokého královského úředníka a od dětství projevoval mimořádné intelektuální schopnosti. V šestnácti letech započal studium teologie a filosofie. Niterně však mladý Malebranche tíhl spíše k náboženství, proto roku [[1660]] vstoupil do kongregace [[oratoriáni|oratoriánů]] a zde se začal připravovat na kněžství. Přestože mnozí členové řádu byli filosofii nakoloněninakloněni, Malebranche se stal filosofem vlivem náhody. V roce [[1664]], kdy byl vysvěcen na kněze, narazil na [[René Descartes|Descartův]] spis ''Traité de l`Homme'' (Pojednání o člověku), který ho velmi zaujal.
 
Stejně jako mnozí jiní tehdejší teologové i Malebranche se domníval, že [[kartezianismus]] je vhodnějším filosofickým základem teologie než [[Aristotelismus|aristotelismus]]. Při svém studiu se Malebranche soustředil především na ty části Descartovy [[Metafyzika|metafyziky]], k nimž existovaly odpovídající momenty v [[Svatý Augustin|Augustinově]] myšlení. Stejně jako mnoho dalších, ani on nesouhlasil s Descartovým pokusem o vyřešení [[Filosofie mysli|psychofyzického problému]] (Descartův [[Dualismus (filosofie)|dualismus]]). Nejlepším řešením je podle něj [[Okazionalismus|okazionalismus]].
Řádek 52:
Jako další okazionalisté i Malebranche tvrdil, že příčinné působení je možné pouze ve vztahu k Bohu. Vycházeje z přísného Descartova dualismu ducha a [[Materie|matérie]], argumentoval Malebranche, že nemůžeme mluvit o vzájemném působení tam, kde nelze chápat souvislosti. O vzájemném spojení těla a duše nelze pochybovat. Toto spojení je založené na zákonitém přiřazení psychických a fyzických procesů, jež takto stanovil Bůh. Bůh se neprojevuje v podobě náhlých zásahů, ale na základě neměnných ustanovení.
 
Bůh pohybuje věcmi tak, že je v každém okamžiku znovu tvoří v sousedících místech prostoru. Bůh tvoří podle zákonů, které si sám předepisuje. Tyto zákony neporušuje ani v případě zázraků, kdy jedná pouze podle zákonů, které naznámeneznáme. Kromě toho se dle Malebranche na stejném principu zakládají i společenské vztahy. Bůh je uprostřed nás nikoli jako pouhý pozorovatel, ale jako duše všech vztahů mezi jednotlivci.
 
Každý přírodní zákon je zákonem Božího působení. To, čemu se obvykle připisuje [[Kauzalita|kauzalita]], je ve skutečnosti situace vzniklá pouze skrze Boha. Toto tvrzení lze pro názornost demonstrovat na zákonu nárazu, kdy se při srážce dvojice koulí jedna zastaví a druhá je uvedena do pohybu. V tomto případě nedochází k působení těles na sebe navzájem, ale pouze k působení Boha na obě tělesa zvlášť.
Řádek 59:
 
== Morálka a víra ==
Malebranche byl přesvědčen o absolutní bezmocnosti všeho konečného. Tedy i člověk, jakožto konečná bytost, nemůže sám od sebe nic způsobovat, a tedy sám od sebe ani nic chcítchtít. Lidské jednání předpokládá působení Boží, a proto - aby bylo ve shodě s Božím chtěním - musí respektovat jeho zákony. [[Morálka|Morálně]] zavrženíhodné chtění by z Boha učinilo služebníka nespravedlnosti, bylo by tedy zneužitím jeho moci. Tato možnost je důsledkem [[Prvotní hřích|hříchu]], jehož prostřednictvím byla z původně harmonického spojení těla a ducha učniněnaučiněna závislost ducha na těle.
 
Hřích spočívá ve volbě smyslových dober na úkor nejvyššího dobra - Boha tím, že podřizujeme lásku k Bohu lásce ke konečným věcem. Tato vlastnost je způsobena dědičným hříchem. Tuto zkaženost lze překonat skrze božskou osobu, tedy [[Kristus|Krista]].