Svátost smíření: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 87:
== Praxe u jiných církví ==
Z hlediska katolických církví sjednocených s Římem je "pastorační rozhovor", používaný u evangelíků a [[Československá církev husitská|Československé církve husitské]] coby ekvivalent zpovědi naprosto neplatný (ze zpovědní praxe u jiných církví se uznává pouze zpověď u pravoslavného kněze. ▼
▲Z hlediska katolických církví sjednocených s Římem je "pastorační rozhovor" coby ekvivalent zpovědi naprosto neplatný (ze zpovědní praxe u jiných církví se uznává pouze zpověď u pravoslavného kněze.
[[Starokatolická církev]] naopak nezná praxi soukromé zpovědi, ale přímo do nedělních bohoslužeb je vsunuto po vzbuzení lítosti nad hříchy (obvykle se tak děje po [[kázání]]) hromadné [[rozhřešení]] přítomných, včetně předsedajícího bohoslužbě, který si tak de facto dává rozhřešení sám sobě. Tato praxe je rovněž z hlediska katolických církví sjednocených s [[Řím]]em neplatná.
V evangelikálních společenstvích neexistuje praxe zpovědi jako takové. Nevylučuje se praxe vyznání hříchů před druhým člověkem eventuelně před skupinou lidí. Převládá ale spíše to, že člověk svěří své hříchy v modlitbě milosrdnému a odpouštějícímu Bohu individuálně, bez účasti druhých, vzbudí lítost, prosí za odpuštění a věří, že je mu odpuštěno.
== Odkazy ==
| |||