Radko Kaska
Radko Kaska (23. února 1928 Josefov – 28. února 1973 Štětín) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a ministr vnitra ČSSR za normalizace. Zemřel tragicky při letecké havárii v Polsku.
| Ing. Radko Kaska, CSc. | |
|---|---|
| Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1971 – 1973 | |
| Ministr vnitra ČSSR | |
| Ve funkci: 1970 – 1973 | |
| Předchůdce | Jan Pelnář |
| Nástupce | Jaromír Obzina |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 23. února 1928 Josefov  Československo |
| Úmrtí | 28. února 1973 Štětín  Polsko |
| Příčina úmrtí | letecká nehoda |
| Alma mater | ČVUT v Praze Moskevský instit. oceli |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Vystudoval Strojní fakultu ČVUT v Praze. V roce 1952 pracoval jako asistent na ČVUT. V roce 1955 dokončil aspiranturu na Moskevském institutu oceli. V letech 1956–1960 pracoval jako inženýr-vývojář v ČKD Praha. Podle některých pramenů byl slovenského původu. Zastával četné stranické posty, v letech 1948–1952 byl instruktorem OV KSČ, v letech 1960–1969 pracovníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, od roku 1969 zástupcem vedoucího oddělení ÚV KSČ. Členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa se stal převodem k 28. lednu 1970. Ve funkci ho potvrdil XIV. sjezd KSČ. V letech 1970–1973 navíc zastával post ministra vnitra v první vládě Lubomíra Štrougala a druhé vládě Lubomíra Štrougala. V roce 1973 získal in memoriam Řád republiky.[1][2][3][4] Patřil k představitelům ultralevicové kolaborační prosovětské části KSČ.[5]
Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 11 – Praha 7, hlavní město Praha). Ve Federálním shromáždění setrval do své smrti v roce 1973. Pak ho na poslaneckém postu vystřídal Jaromír Obzina.[6][7]
Zahynul při havárii vojenského letadla An-24 28. února 1973 v okolí letiště Szczecin-Goleniów v Polsku, nehoda si vyžádala celkem 18 obětí, mezi nimi byl ministr vnitra PLR Wiesław Ociepka a také vedoucí oddělení ÚV KSČ Michal Kudzej.[8] Ve funkci ministra vnitra jej pak nahradil (stejně jako na poslaneckém postu) Jaromír Obzina.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Životopisy nových ministrů. Rudé právo. Leden 1970, roč. 50., čís. 25, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Prosinec 1971, roč. 52., čís. 284, s. 3. Dostupné online.
- ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 21-2-109 TITLE: The New CPCS Central Committee [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-09. (anglicky)
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 541.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-11]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 548.
