Kaibótei
Kaibótei (japonsky 海防艇 ~ člun pro obranu pobřeží) měly být malá válečná plavidla japonského císařského námořnictva projektovaná koncem druhé světové války jako typ A (甲型 Kó gata) s kovovým trupem a typ B (乙型 Ocu gata) s dřevěným trupem. Oba typy byly plánovány tak, aby mohly sloužit jako malá doprovodná plavidla a stíhače ponorek (vybavené 60 hlubinnými náložemi), či jako nosiče sebevražedných torpéd kaiten – v takovém případě měl typ A nést dva kaiteny a typ B jeden (u obou typů za cenu redukce nesených hlubinných náloží).[1] Z osmdesáti objednaných člunů obou typů bylo rozestavěno celkem 24 jednotek, ale pouze dva čluny typu A byly před japonskou kapitulací spuštěny na vodu a žádný nebyl dokončen.
| Kaibótei typu A a B | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | kaibótei |
| Lodě | Typ A: 2 jednotky spuštěny na vodu, nedokončeny Typ B: 22 zahájeno, nespuštěno[1] |
| Zahájení stavby | 1945[1] |
| Spuštění na vodu | 1945[1] |
| Uvedení do služby | –[1] |
| Technické údaje Typ A (kovový trup) [SP&E] – stíhač ponorek a eskortní plavidlo [NK] – nosič kaitenů | |
| Výtlak | 270,0 t 2/3 zkouškový [SP&E] 282,2 t 2/3 zkouškový [NK][1] |
| Délka | 46,0 m mezi svislicemi 48,5 m na vodorysce 51,0 m celkem[1] |
| Šířka | 5,4 m maximum pod vodoryskou[1] |
| Ponor | 2,30 m [SP&E] 2,36 m [NK][1] |
| Pohon | 2 diesely 800 k (588,4 kW)[1][p 1] 2 lodní šrouby[2] |
| Rychlost | 15 uzlů (27,8 km/h) [NK][1] |
| Posádka | ? |
| Výzbroj | 1x 40 mm/60 typu 5 6x 25 mm/60 typu 96 (6xI) 4 vrhače hlubinných náloží [SP&E]: 60 hlubinných náloží [NK]: 4 hlubinné nálože 2 kaiteny[1] |
| Radar | 1 přehledový radar 13-gó 1 detektor radaru (pravděpodobně E-27)[1][p 2] |
| Sonar | sonar typu 3 hydrofon typu 93[3] |
| Technické údaje Typ B (dřevěný trup) | |
| Výtlak | 285 t 2/3 zkouškový [SP&E] 290 t 2/3 zkouškový [NK][1] |
| Délka | 35,0 m mezi svislicemi 39,5 m na vodorysce 40,25 m celkem[1] |
| Šířka | 6,09 m maximum pod vodoryskou[1] |
| Ponor | 2,43 m [SP&E] 2,45 m [NK][1] |
| Pohon | 2 diesely 800 k[1][p 1] 2 lodní šrouby[4] |
| Rychlost | 12,5 uzlu (23,15 km/h) [NK][1] |
| Posádka | ? |
| Výzbroj | 1x 40 mm/60 typu 5 6x 25 mm/60 typu 96 (6xI) 4 vrhače hlubinných náloží [SP&E]: 60 hlubinných náloží [NK]: 8 hlubinných náloží 1 kaiten[1] |
| Radar | 1 přehledový radar 13-gó 1 detektor radaru (pravděpodobně E-27)[1][p 2] |
| Sonar | sonar typu 3 hydrofon typu 93[3] |
Pozadí vzniku editovat
S postupem Spojenců v Pacifiku se Japonské císařství čím dál víc soustředilo na obranu vlastních Japonských ostrovů a pokrytí (a ochranu) dodávek strategických surovin z dobytých území do Japonska. Za tímto účelem byla do „programu válečného kruhu“ (マル戦計画 Maru sen keikaku) z roku 1944 zahrnuta v rámci kategorie pomocných plavidel (特務艇 tokumutei) i stavba relativně malých a jednoduchých člunů, označených jako kaibótei typu A a typu B.
Původně se mělo jednat o nosiče kaitenů pro útoky na spojenecké invazní jednotky a zajištění přesunů kaitenů mezi jednotlivými základnami. Navýšením počtu nesených hlubinných náloží místo kaitenů vznikla malá a jednoduchá protiponorková plavidla – někdy též klasifikovaná jako pomocné stíhače ponorek (klasifikační symbol „CHa“).[1]
Typ A vycházel z projektu E 24 a typ B z projektu E 25.[5]
Dvacet plánovaných jednotek typu A dostalo v rámci programu z let 1943-44 trupová čísla 1851 až 1870, zatímco pro šedesát plánovaných jednotek typu B byla vyhrazena čísla 1701 až 1760. Pro program výstavby z let 1944-45 se počítalo s dalšími 40 jednotkami typu B – k jejich objednání již ale nedošlo.[6]
Typ A i typ B bylo možno stavět v menších soukromých loděnicích. V případě dřevěného typu B bylo možné dokonce využít kapacity loděnic, které se věnovaly stavbě dřevěných plavidel (konkrétně stavbě pomocných stíhačů ponorek třídy č.1 a pomocných hlídkových člunů třídy č.1). Kaibókany typu B je měly zcela nahradit a proto byly pomocné hlídkové čluny, jejichž stavba ještě nezačala, zrušeny a uvolněná kapacita loděnic měla být využita na stavbu kaibótei.[1]
Prostředky na stavbu kaibótei byly uvolněny v rozpočtovém roce 1945.[2][4]
Konstrukce editovat
Trup a nástavby editovat
Trup typů A i B se vyznačoval zvednutou přídí a snižující se zádí, přičemž hloubka trupu byla u ocelového typu A 3,5 m a u dřevěného typu B 2,95 m.[1] Zvednutá příď měla zlepšovat plavbyschopnost na rozbouřeném moři a při vyšších rychlostech, zatímco snížení na zádi šetřilo hmotnost a usnadňovalo spouštění kaitenů. Paluba měla být průběžná po celé délce.
Přibližně v 1/3 délky paluby se nacházel dvoupatrový můstek na jehož zadní části se nacházel stěžeň nesoucí anténu metrového přehledového radaru 13-gó pro sledování vzdušných cílů a detektor radaru (pravděpodobně E-27).[1][p 2]
Ačkoliv kaibótei měly být malá a jednoduchá plavidla, japonské loděnice v podmínkách válečného roku 1945 dokázaly dokončit pouze dva trupy typu A (č. 1 a č. 2) do takového stavu, že mohly být spuštěny na vodu.
Pohonný systém editovat
Pohon u obou typů zajišťovala dvojice vznětových motorů o celkovém výkonu 800 koňských sil (588,4 kW).[p 1] Typ A (ve verzi nosiče kaitenů) s nimi měl dosahovat rychlosti 15 uzlů (27,8 km/h), zatímco těžší a bachratější typ B pouze 12,5 uzlu (23,15 km/h).[1]
Výzbroj editovat
Hlavňová výzbroj byla u typů A i B stejná. Základ měl tvořit jeden nový jednohlavňový 40mm kanón typu 5 s hlavní délky 60 ráží umístěný na přídi. Protiletadlovou výzbroj doplňovalo šest jednohlavňových 25mm protiletadlových kanónů typu 96. Ty měly být u typu A rozmístěny následovně: jeden pár (levobok a pravobok) na zadní části můstku, druhý pár před komínem a třetí pár za komínem. U typu B byl rovněž přední pár umístěn na můstku, ale druhý pár se měl nacházet na úrovni komína a zadní pár o něco dál za komínem.[1]
Protiponorkovou výzbroj u obou typů tvořily čtyři vrhače hlubinných náloží. U typu A se nacházely mezi můstkem a komínem, zatímco u typu B na zešikmené zádi za poslední dvojicí 25mm kanónů. V provedení nosiče kaitenů mohl typ A nést čtyři hlubinné nálože, zatímco typ B jich mohl nést osm. Ve variantě pro stíhání ponorek (tj. bez kaitenu) ale mohl typ A i B nést až 60 hlubinných náloží.[1]
Jako nosiče kaitenů měly jednotky typu A nést dva kaiteny umístěné na skluzavkách na levoboku a pravoboku zadní části plavidel. Typ B měl nés pouze jeden kaiten a měl být vybaven pouze jednou skluzavkou na zádi.[1]
Rozestavěné jednotky editovat
Typ A editovat
| Číslo | Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| 1851 | č. 1 第1号 Dai-1 gó |
Kawanami Uranosaki, Imari[1] | 15. dubna 1945[1] | 15. června 1945[7] | Při kapitulaci dokončen z 50%; 19. září 1945 potopen v důsledku průsaku vody[1][2][6] Lengerer & Rehm-Tanaka uvádí dokončení ze 65 %.[7] |
| 1852[7] | č. 2 | Kawanami Uranosaki, Imari[1] | 25. dubna 1945[1] nebo 24. dubna 1945[7] | 29. června 1945[7] | Při kapitulaci dokončen z 50%; 19. září 1945 potopen v důsledku průsaku vody[1][2][6] |
Zbývajících 18 jednotek bylo zrušeno ještě před zahájením stavby.[1]
Typ B editovat
Prvních šedesát jednotek typu B bylo objednáno pod čísly 1701 až 1760. Z nich ale pouze u 22 jednotek byl položen kýl, přičemž jako první byla zahájena stavba kaibótei č. 113 v Miho. Žádná z nich nebyla spuštěna na vodu a zbývajících 38 jednotek bylo zrušeno před zahájením stavby. Rovněž 40 dalších plánovaných jednotek bylo zrušeno před přidělením trupových čísel (tj. před objednáním).[1][4][6]
| Číslo | Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Míra dokončení |
|---|---|---|---|---|
| 1701[7] | č. 101 第101号 Dai-101 gó |
Funaja[1] (船矢造船 Funaja zósen) | 23. května 1945[7] | 75 %[7] |
| 1703[7] | č. 103 | Jamaniši[1] | 6. dubna 1945[7] | 65 %[7] |
| 1704[7] | č. 104 | Jamaniši[1] | 27. května 1945[7] | 60 %[7] |
| 1709[7] | č. 109 | Murakami[1] | 31. května 1945[7] | 75 %[7] |
| 1713[7] | č. 113 | Miho[1] | 11. února 1945[1][7] | 85 %[7] |
| 1718[7] | č. 118 | Kojanagi[1] | 28. června 1945[7] | 60 %[7] |
| 1719[7] | č. 119 | Kojanagi[1] | 10. srpna 1945[7] | 40 %[7] |
| 1722[7] | č. 122 | Išikawa[1] | 17. května 1945[7] | 35 %[7] |
| 1725[7] | č. 125 | Góriki[1] | 2. července 1945[7] | 70 %[7] |
| 1726[7] | č. 126 | Góriki[1] | 2. července 1945[7] | 50 %[7] |
| 1728[7] | č. 128 | Nišii[1] | 29. května 1945[7] | 70 %[7] |
| 1731[7] | č. 131 | Šikoku[1] | 5. března 1945[7] | 75 %[7] |
| 1732[7] | č. 132 | Šikoku[1] | 25. března 1945[7] | 60 %[7] |
| 1733[7] | č. 133 | Šikoku[1] | 15. dubna 1945[7] | 45 %[7] |
| 1737[7] | č. 137 | Tokušima[1] | 1945[1] | ? |
| 1738[7] | č. 138 | Tokušima[1] | 1945[1] | ? |
| 1739[7] | č. 139 | Tokušima[1] | 1945[1] | ? |
| 1741[7] | č. 141 | Fukušima[1] | 30. dubna 1945[7] | 65 %[7] |
| 1744[7] | č. 144 | Hajašikane[1] | 12. května 1945[7] | 75 %[7] |
| 1748[7] | č. 148 | Džinen[1] | 13. dubna 1945[7] | 65 %[7] |
| 1751[7] | č. 151 | Fukuoka[1] | 9. června 1945[7] | 60 %[7] |
| 1757[7] | č. 157 | Saga[1] | 1. května 1945[7] | 65 %[7] |
Kromě výše zmíněných loděnic se na produkci kaibótei typu B měla podílet i loděnice v Jonago, ale stavba tam objednaných člunů nebyla zahájena.[1]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ a b c Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ a b c Identifikace radaru i detektoru dle antén na nákresu ve Fukui, str. 61
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 61. (anglicky)
- ↑ a b c d NISHIDA, Hiroshi. A type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky)
- ↑ a b LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Japanese ‘Kaibokan’ Escorts, Part 3. In: GARDINER, Robert; GRAY, Randal. Warship. London: Conway Maritime Press, 10. 1984. ISBN 0-85177-308-7. ISSN 0142-6222. Svazek 32. Kapitola The Costal Defence Boats, s. 248. (anglicky)
- ↑ a b c NISHIDA, Hiroshi. B type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky)
- ↑ Lengerer & Rehm-Takahara, str. 248
- ↑ a b c d JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 194. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm Lengerer & Rehm-Takahara, str. 256
Související články editovat
Literatura editovat
- FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. Dostupné online. ISBN 1-85367-125-8. S. 61. (anglicky)
- LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Japanese ‘Kaibokan’ Escorts, Part 3. In: GARDINER, Robert; GRAY, Randal. Warship. London: Conway Maritime Press, 10. 1984. ISBN 0-85177-308-7. ISSN 0142-6222. Svazek 32. Kapitola The Costal Defence Boats, s. 248–257. (anglicky)
- O'NEILL, Richard. Sebevražedné jednotky: Vývoj a použití speciálních útočných zbraní ve druhé světové válce. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-7191-048-1. S. 228 a 229.
- JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 194. (anglicky)
Externí odkazy editovat
- NISHIDA, Hiroshi. A type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky)
- NISHIDA, Hiroshi. B type escort boats [online]. 2003 [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky)
- TODA, Gengoro S. Kantei & Tokumukantei: Kaibotei [online]. tokusetsukansen.jpn.org [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (anglicky/japonsky)