Soukání

Soukání je technika úpravy příze sloužící k převíjení z potáčů nebo jiné předlohy na cívky vhodné k textilnímu zpracování a ke zlepšení jakosti příze.[1]

Způsoby soukáníEditovat

 
Schéma soukání s křížovým vinutím
  • Převíjení ručně předené příze s pomocí jednoduchých nástrojů (kolovrat a pod.)[2] se používá profesionálně pro část přízí z kokosových vláken a z některých drahých vln (např. šáhtúš) a při amatérském zpracování některých přízí např. na ruční pletení[3] Jedny z nejstarších nákresů techniky soukání na kolovratu pochází od Leonarda da Vinci z roku 1490[4]

Soukací stroje v 21. století se nejčastěji rozdělují podle způsobu navíjení na dvě skupiny:

  • Stroje s křížovým vinutím používané pro téměř všechny staplové prstencové příze.
  • Stroje s tzv. přesným vinutím k soukání filamentů a ostatních přízí pro zvláštní účely.[5]

Soukací strojeEditovat

Z historieEditovat

Jednoduchý soukací stroj byl vynalezen kolem roku 1750, v roce 1808 byl v provozu první stroj na soukání z potáčů. V roce 1863 se začaly používat při soukání štěrbinové čističe příze, od roku 1904 s mechanickým vazačem uzlů. Elektronické čističe jsou v provozu od roku 1963 a v 70. letech 20. století byly instalovány první plně automatické stroje.[6] Asi o 20 let později byly první vazače uzlů nahrazeny pneumatickým splicingem.[7]

 
Kuželovité cívky s křížovým vinutím

Konstrukce strojůEditovat

V 21. století se vyrábějí soukací stroje v mnoha variantách.[8] Jednotlivé části stroje jsou přizpůsobeny druhu zpracovávaného materiálu, účelu použití nasoukaných cívek a počtu soukacích míst (jednotlivě soukaných nití), soukání však vždy probíhá v následujícím sledu:

předloha – napínací zařízení (brzdění) – navíjecí zařízení – navíjená cívka.[9]

PředlohaEditovat

Jako předloha k soukání jsou známé potáče od dopřádacích a skacích strojů, kotoučové a kónické cívky, přadena, zřídka: raketové a lahvové cívky, vytáče[10]

Napínací zařízeníEditovat

Napětí příze se řídí nastavitelnými brzdičkami, kterými soukaný materiál prochází. Pro staplové příze se nejčastěji používají talířové, pro filamenty hřebenové brzdy.[6]

NavíjeníEditovat

Dutinka je nasazena na vřetenu, které se otáčí přímým pohonem nebo třením dutinky o hnací buben. Rozvod příze po délce dutinky je konstruován v různých variantách, zásadně se rozeznávají stroje s křížovým a s přesným vinutím.

  • U křížového vinutí se vodič příze pohybuje tak, aby se jednotlivé vrstvy nad sebou překřížily. Vinutí je poměrně řidší, avšak stabilní i na hranách cívky.[11]
 
Příze soukané s přesným vinutím
Měrná hmotnost (hustota) vinutí osnovních nebo útkových přízí se udává s 5-6 g/cm3, cívky pro barvení mají mít hustotu 2,8-3,5 g/cm3.[6] Navíjecí rychlost dosahuje 1500 m/min.[12]
  • Stroje s přesným vinutím mají navzájem nezávislý pohon cívky a rozvaděče niti. Rychlosti obou elementů se dají průběžně přizpůsobovat, takže se může dosáhnout (až o 70 %) hustější, téměř paralelní vinutí bez pruhování a jiných vad.
S přesným vinutím se soukají např. filamenty, u kterých by se mohl poškodit povrch cívky při křížovém vinutí nebo útkové staplové příze pro rychloběžné bezčlunkové tkací stroje.[13]
Stroje jsou konstruovány na navíjecí rychlost do 2500 m/min.[12]

Navíjená cívkaEditovat

Nejpoužívanější je kuželový tvar cívek. Mimo toho jsou známé: válcový, bikónický, terčový, variokónický a raketový tvar.[6] Délka návinu bývá v rozsahu 155-320 mm, hmotnost až 24 kg.[12]

Dutinky jsou nejčastěji z tuženého papíru, pro přesné vinutí z plastiku, pro barvení příze perforované.[14]

 
Poloautomatický soukací stroj ze 70. let 20. století

Přídavná zařízeníEditovat

Kontrola a čištění přízeEditovat

Asi od 80. let 20. století patří ke standardnímu vybavení soukacích strojů elektronické čističe nastavitelné na určitou toleranci odchylek od dané jemnosti probíhající niti.[15] K čisticímu ústrojí patří zpravidla splicer, s pomocí kterého se automaticky spojují konce niti přetržené čističem při odstraňování vady.

Kompletní zařízení je konstruováno buďto pro každou soukací jednotku nebo jako pojízdný robot obsluhující 5 až 10 jednotek.[6]

ParafinováníEditovat

Povrch příze na pletení, šicích nití a útkových přízí pro některé druhy bezčlunkových tkacích strojů se musí hladit. Tato úprava se provádí na soukacích strojích třením nitě o váleček z tuhého parafinu nebo namáčením v tekutém vosku před navíjením na cívku.[6]

AutomatizaceEditovat

Od konce 70. let 20. století se vyrábějí soukací stroje s různým stupněm automatizace. U plně automatizovaných zařízení obsluha pouze přiváží do zásobníku bedny s potáči a odváží nasoukané cívky.[6][16]

Zvláštní konstrukceEditovat

  • Formáty cívek, které jsou zcela odlišné od standardních strojů, se soukají např. na zařízeních pro útek na člunkové tkací stroje, pro tkací stroje na stuhy a pro láhvové cívky (barvení příze).[17]
  • Stroje na přesoukání příze z obarvených (nebo mercerovaných) přaden na křížové cívky.[18]

PoznámkaEditovat

Navíjení příze do přaden (k barvení nebo sušení) a do klubek (na ruční pletení) má sice jistou podobnost se soukáním, liší se např. tím, že příze nezůstane po navinutí na žádném pevném nosiči. Odborný název této činnosti je motání.[19]

ReferenceEditovat

  1. What is Winding [online]. Textile Fashion Study, 2012-04-24 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. winding yarn on the spinning wheel [online]. YouTube, 2012-03-24 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Yarn-winding tools [online]. Pinterest, 2017 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Needham/Kuhn: Science and Civilisation in China, Cambridge University Press 1988, ISBN 9780521320214, str. 164
  5. Types of Winding [online]. Textile School, 2017 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 181
  7. Different Splicing System [online]. Textile Centre, 2014-01-11 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Yarn Winder [online]. DOT, 1995-2015 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 607
  10. Cívečnice [online]. Úřad pro patenty a vynálezy, 1966-03-15 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (česky) 
  11. Types of Winding [online]. Textile School, 2017 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c Winding Solutions [online]. SSM, 2017 [cit. 2017-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Oxtoby: Spun Yarn Technology,Butterworth-Heinemann 2013, ISBN 9781483161808, str. 185
  14. Conical cross-winding tubes [online]. Herbster Hülsen, 2017 [cit. 2017-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Yarn Clearing [online]. Uster, 2017 [cit. 2017-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-26. (anglicky) 
  16. Autoconer 6 [online]. Saurer Schlafhorst, 2017 [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  17. Rath: Lehrbuch der Textilchemie, Springer-Verlag 2013, ISBN 9783662000649, str. 562-563
  18. Způsob výroby hadovek [online]. Úřad pro patenty a vynálezy, 1960-08-10 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (česky) 
  19. Souček: Technologie přádelnictví, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1986, s. 169-171

LiteraturaEditovat

  • Přesné vinutí

(německy) Fries: Weberei-Technik, str.2.27-2.28, ISBN 3926685395, Gesamttextil, (Frankfurt/Main 1988)

  • Ostatní údaje

Kolektiv autorů: Tkalcovská příručka, str. 154-247, (SNTL Praha 1980)