Slaňování je řízené samospouštění osob na textilním např. horolezeckém laně. Slaňovat lze ovinutím lana kolem těla (tzv. Dülferův sed) nebo pomocí technických prostředků nazvaných slaňovací brzdy.

Slaňování bez brzdy a úvazku pomocí tzv. Dülferova sedu.

Principem slaňování je tzv. vláknové tření, kdy je zaoblený předmět (člověk či lanová brzda) opásán textilním lanem a postupně přeměňuje svou potenciální energii na teplo. Z matematického hlediska je rovnováha této brzdné soustavy dána vztahem :



… je brzdná síla vytvořena hmotnosti břemene (slaňující osoby)

… je ovládací síla (vytvářená slaňující osobou) - tah za volný konec lana za brzdou

e … konstanta - základ přirozených logaritmů

f … koeficient tření mezi materiálem lana a materiálem kulatého (brzdného) předmětu

α … úhel opásání - kontakt lana s brzdným předmětem


Brzdnou sílu a tím i rychlost sestupu můžeme měnit tahem za volný konec lana, což je nejpraktičtější a nejužívanější způsob regulace. Dále se brzdná síla mění v závislosti na koeficientu tření (např. kontaminace lana mazadly, které radikálně změní brzdné síly,[a] případně námraza na laně) a také změnou úhlu opásání, kterou umožňují provést jen některé slaňovací brzdy, ale nedostatečnou brzdnou sílu lze vždy nouzově zvýšit přídavným ovinem volného konce (např. kolem nohy).

Pro zvýšení bezpečnosti je možné pod slaňovací brzdu uvázat na lano ještě prusíkův uzel, přičemž je kvůli pohodlné manipulaci obvykle nutné prodloužit závěs brzdy.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Kontaminace ropnými mazadly může ovšem radikálně změnit i nosnost lana, při jehož přetržení klesne brzdná síla (zanedbáme-li odpor vzduchu) až k nule.

Související články editovat

Externí odkazy editovat