Silon
Silon je polyamidové vlákno typu 6 (polykaprolaktam), které se pod tímto názvem do začátku 90. let 20. století vyrábělo v Československu.
Historie
editovatHistorie silonu začala ve zlínské laboratoři firmy Baťa, kde vynálezce Otto Wichterle v roce 1940 vypracoval výrobní postup k přípravě kaprolaktamu. Aby se výsledky projektu udržely v tajnosti před Němci, prováděly se pokusy jen na malém zařízení s maximálně 30 kg materiálu. Zde byl vypracován i technologický postup výroby polyamidového vlákna, který byl zcela reálný i z ekonomického hlediska.[1][pozn. 1]
Nový materiál se měl původně jmenovat winop – podle tří spolupracovníků: Wichterle, Novotný, Procházka – vzhledem k době vzniku a podobnosti s již existujícím nylonem byl zvolen podobně znějící název silon.[3]
Výroba
editovatPrůmyslová výroba silonu v podniku stejného jména v Plané nad Lužnicí byla zahájena teprve v roce 1950. V 80. letech se zde vyrábělo až 800 tun filamentů ročně (několikanásobně větší množství polyamidových vláken se vyrábělo pod názvem chemlon na Slovensku), v současné době se však polyamidová vlákna v ČR nevyrábějí.
Firma Silon se sídlem v Plané nad Lužnicí, známá výrobou textilních vláken z polyesteru, se od roku 2022 specializuje na plněné plasty a plastové směsi na bázi polyethylenu a polypropylenu.[4]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ V článku ve Svobodných novinách upozornil v roce 1947 Edvard Valenta na případ, kdy komunistický tisk počal připisovat vynález silonu komunistovi a skuteční vynálezci byli zamlčováni.[2]
Reference
editovat- ↑ Vývoj chemického výzkumu v Zlíně [online]. Masarykova univerzita Brno, 2018 [cit. 2019-04-24]. Dostupné online.
- ↑ VALENTA, Edvard. Vynález a politika. Svobodné noviny. 1947-03-23, s. 1. Dostupné online. (dostupné online po registraci)
- ↑ Vzpomínky na prof. ing. Otto Wichterleho [online]. Chemické listy 107, 2013 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. Silon s.r.o., 2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981)
- Statistická ročenka ČSFR 1990, SNTL Praha ISBN 80-03-00516-7
- Chemické Listy 107, 799–826 (2013)