Sedmnáct zastavení jara

Sedmnáct zastavení jara (v ruském originále Семнадцать мгновений весны) je sovětský televizní seriál prvně vysílaný v roce 1973. Vznikl na motivy knižní série Juliana Semjonova, která začala vycházet v roce 1970.

Sedmnáct zastavení jara
Žánry television series based on a novel
mysteriózní film
válečný film
televizní drama
špionážní televizní seriál
Předloha Sedmnáct zastavení jara
Scénář Julian Semjonovič Semjonov
Režie Taťjana Michajlovna Lioznovová
Hrají Vjačeslav Vasiljevič Tichonov
Leonid Sergejevič Broněvoj
Jurij Iosifovič Vizbor
Michail Arkaďjevič Žarkovskij
Jevgenij Borisovič Kuzněcov
… více na Wikidatech
Země původu Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Jazyk ruština
Počet řad 1
Počet dílů 12
Obvyklá délka 840 min
Produkce a televizní štáb
Producent Státní komise SSSR pro televizi a rádio
Kamera Pjotr Jevgeňjevič Katajev
Hudba Mikael Leonovič Tariverdijev
Produkční
společnost
Gorkého filmové studio
Premiérové vysílání
TV stanice Centrální televize SSSR
Vysíláno 8. července 1973 24. srpna 1973
Sedmnáct zastavení jara na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seriál pojednává o tajném agentovi sovětské KGB Maximu Isajevovi, který jakožto Otto von Stierlitz pracoval za druhé světové války v nacistickém Německu. Seriál má, navzdory názvu, dvanáct dílů, vysílány byly od 11. do 24. srpna 1973. Režírovala ho Taťjana Lioznova a hlavní roli hrál Vjačeslav Tichonov. Semjonovovy knihy i seriál byly inspirovány skutečnými událostmi. Všechny postavy, s nimiž Stierlitz v seriálu přijde do styku, byly reálnými historickými osobnostmi, Hitlera ztvárnil Fritz Diez.[1]

Předobrazem hlavní postavy seriálu i Semjonovových knih byl Anatolij Gurevič, sovětský agent, člen proslulé "Rudé kapely", tedy špionážní sítě KGB působící během druhé světové války v Belgii, Francii, Nizozemsku a Německu. Gurevič se po válce stal obětí stalinských represí, byl odsouzen k 20 letům, za údajnou vlastizradu. Rehabilitován byl roku 1991.[2]

Roku 2009 byl seriál kolorován a takto nově uveden na obrazovky, což vzbudilo kontroverze.[2]

ReferenceEditovat