SMS Lissa byla kasematová obrněná loď Rakousko-uherského námořnictva. Ve službě byla v letech 1871–1892. Byla první postavenou rakousko-uherskou kasematovou lodí.[1]

SMS Lissa
SMS Lissa
Základní údaje
Vlajka
Typkasematová obrněná loď
UživateléRakousko-uherské námořnictvo
Jméno podlebitva u Visu
Zahájení stavby27. června 1867
Spuštěna na vodu25. února 1869
Uvedena do službykvěten 1871
Osudvyřazena
Předchůdcetřída Erzherzog Ferdinand Max
NásledovníkCustozza
Takticko-technická data
Výtlak7086 t[1]
Délka89,38 m (max.)
Šířka17,32 m
Ponor8,5 m
Pohon7 kotlů, 1 parní stroj
3619 ihp
Palivouhlí
Rychlost12,83 uzlu
Posádka620
Pancíř152mm boky
127mm kasemata
114mm přepážky
Výzbroj12× 229mm kanón
4× 8liberní kanón
2× 3liberní kanón

Stavba editovat

 
Základní uspořádání plavidla

Plavidlo postavila loděnice Stabilimento Tecnico TriestinoTerstu. Kýl lodi byl založen 27. června 1867, trup lodi byl spuštěn na vodu 25. února 1869 a hotová obrněná loď byla do služby přijata v květnu 1871.[1]

Konstrukce editovat

Plavidlo mělo dřevěný trup, který na vybraných místech chránilo pancéřování. Bylo vyzbrojeno dvanácti 229mm kanóny Krupp, čtyřmi 8liberními kanóny a dvěma 3liberními kanóny. Trup plavidla byl navíc opatřen klounem. Pohonný systém tvořilo sedm kotlů a jeden dvouválcový horizontální parní stroj o výkonu 3619 ihp, pohánějící jeden lodní šroub. Pomocnou roli hrálo oplachtění o ploše 3112 m2. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,83 uzlu.[1]

Modifikace editovat

Od roku 1881 plavidlo neslo dvanáct 229mm kanónů Krupp, čtyři 9cm kanóny, dva 7cm kanóny, tři revolverové 47mm kanóny a dva pětihlavňové 25mm kanóny Nordenfeldt. Oplachtění bylo roku 1886 redukováno na 1404 m2.[1]

Služba editovat

Roku 1892 bylo plavidlo vyřazeno a následně sešrotováno.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 269. (anglicky) 

Literatura editovat

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 331. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat