Otevřít hlavní menu

René Černý

československý generál

Generálmajor (in memoriam) René Černý (26. července 1914 Kvíček [dnes část Slaného] – 23. května 1950 Plzeň-Bory) je bývalý důstojník prvorepublikové armády příslušník obrany národa, zástupce velitele tankové roty Čs. obrněné brigády u Dunkerque, který byl popraven ve vykonstruovaném soudním procesu. JUDr. in memoriam.

René Černý
Narození 26. července 1914
Kvíček, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. května 1950 (ve věku 35 let)
Plzeň-Bory, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vojenská kariéra
Hodnost Generálmajor (in memoriam)
Doba služby 1934 - 1948
Sloužil 6. dragounský pluk, 1. čs. samostatná brigáda ve V. Británii, Motorizovaný předzvědný oddíl, II. taková rota čs. armády
Složka Československá armáda
Války Druhá světová válka
Bitvy Obléhání Dunkerque (1944)

Osud za první republikyEditovat

Po dobrovolném absolvovaní základní vojenské služby setrval v další činné službě. Ve 30. letech 20. století absolvoval Školu pro důstojníky jezdectva v záloze. V prvorepublikové armádě působil v nejrůznějších pozicích jako je např. velitel čety či zpravodajský důstojník. Před odchodem do zahraničí, začal studovat práva na PF Masarykovy university v Brně.

Odboj v rámci čs. armádyEditovat

Před svým odchodem do zahraničí působil v Obraně národa, kde se podílel na organizaci odchodu čs. vojáků do zahraničí. Po jeho prozrazení musel také ilegálně utéct do zahraničí. Ve Francii působil jako zpravodajsky důstojník, kde taktéž po pádu Francie musel utéct lodí do Velké Británie. Zde působil v 1. československé smíšené brigádě, jako velitel čety. Na konci 2. světové války se jako zástupce velitele roty zúčastnil obléhaní Dunkerque. Za svoji činnost během druhé světové války obdržel řadu československých a spojeneckých vyznamenání.

Osud v tzv. třetí republiceEditovat

Po válce absolvoval VŠV v Praze a působil na škole jako profesor taktiky týlových jednotek. Po únorovém převratu v roce 1948 byl okamžitě zbaven pedagogické činnosti a postupně převelen k týlovým jednotkám. Svoji situaci se pokusil vyřešit útěkem na Západ, byl však udán a na státní hranici spolu se snoubenkou zatčen a odsouzen na 19 let vězení, degradaci na vojína atd… Dále byl rozsudek v roce 1950 změněn za pokus o útěk z Borské věznice. Téměř současně byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu za „pokus o státní převrat“ k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán v květnu 1950.

Rehabilitace po roce 1989Editovat

V letech 1990 -1994 byl na základě rehabilitačních řízení v plném rozsahu rehabilitován a povýšen in memoriam do generálské hodnosti. Ve Slaném byla odhalena pamětní deska a příležitostně také vycházejí články v odborném i v populárním tisku.

ZdrojeEditovat

  • kolektiv autorů. In: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 49.
  • PEJČOCH, Ivo. Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948-1955. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7278-520-9. Kapitola Major René Černý, s. 61-66. 
  • PEJČOCH, Ivo. Vojáci na popravišti : vojenské osoby, popravené v Československu z politických důvodů v letech 1949-1966 a z kriminálních příčin v letech 1951-1984. Cheb: Svět křídel, 2011. 406 s. ISBN 978-80-87567-01-2. Kapitola Major René Černý, s. 47-53.