Ram Karmi
Ram Karmi (hebrejsky: רם כרמי, narozen 1931 – 11. dubna 2013) byl izraelský architekt, představitel brutalismu a majitel telavivské architektonické společnosti Ram Karmi Architects.
| Ram Karmi | |
|---|---|
| Narození | 1931 Jeruzalém, Britský mandát Palestina (nyní Izrael) |
| Úmrtí | 11. dubna 2013 |
| Vzdělání | Technion |
| Alma mater | Architectural Association School of Architecture (1951–1956) Technion – Izraelský technologický institut Avni Institute of Art and Design |
| Povolání | architekt |
| Ocenění | Izraelská cena |
| Rodiče | Dov Karmi (otec) |
| Příbuzní | Ada Karmi-Melamede (sestra) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Narodil se v Jeruzalémě a vyrůstal v Tel Avivu. V době izraelské války za nezávislost sloužil v Izraelských obranných silách a stal se jedním z prvních vojáků brigády Nachal.[1] Poté studoval architekturu na Technionu v Haifě a na Architectural Association School of Architecture v Londýně (1951–1956).[1] Sám pochází z rodiny architektů; jeho otec Dov Karmi získal roku 1957 Izraelskou cenu za architekturu a jeho sestra Ada Karmi-Melamede získala za architekturu stejnou cenu v roce 2007. Je ženatý a s manželkou Rivkou Karmi-Edry má syna a dvě dcery a kromě toho má dva syny a dceru z předchozího manželství.[1]
Kariéra architekta editovat
Na počátku své kariéry byl zaměstnán v otcově architektonické kanceláři, kde pracoval na plánech návrhu nové budovy Knesetu, společně s tvůrcem vítězného návrhu Josefem Klarweinem.[2] V roce 1960 navrhl Negevské centrum v Beerševě a v roce 1963 budovu letecké společnosti El Al v Tel Avivu. Architektuře se aktivně věnoval i v době, kdy přednášel na Technionu, a navrhl například budovu telavivské školy AMal či Telavivské centrální autobusové nádraží.[1]
Šestidenní válka podle něj změnila atmosféru v izraelské společnosti, což jej přimělo zvážit jeho brutalistický styl. V roce 1974 se stal hlavním architektem na ministerstvu bydlení a výstavby[3] a tuto funkci zastával až do roku 1979. Během svého působení v této funkci pracoval na nové podobě projektů bytové výstavby.[1] V roce 1986 se zúčastnil mezinárodní architektonické soutěže na návrh budovy Nejvyššího soudu, kterou nakonec vyhrál společně se sestřinou architektonickou společností. Stavba pak byla dokončena roku 1992.[4] Paul Goldberger, kritik architektury z deníku The New York Times napsal o Karmiho návrhu: „ostrost středomořské architektonické tradice a vážnosti zákona se zde snoubí s pozoruhodnou laskavostí.“[5] Byl rovněž architektem zodpovědným za renovaci izraelského národního divadla ha-Bima.[6]
Akademická kariéra editovat
V letech 1964 až 1994 přednášel na haifské univerzitě Technion. Mimo to též přednášel na Massachusettském technologickém institutu (MIT), Columbia University a University of Houston. V současnosti je profesorem na Arielské univerzitě.
Kritika editovat
Telavivské centrální autobusové nádraží, které Karmi navrhl společně s Cvi Kometem a Ja'elem Rothschildem je řadu let kritizováno pro svoji složitost, která ztěžuje orientaci a monumentální strukturu, která údajně zničila čtvrť, ve které bylo nádraží postaveno. Ředitel nádraží, Chajim Avigal, v rozhovoru z roku 2005 připomínky ke složité orientaci bagatelizoval, avšak zároveň prohlásil: „kdybych dostal pod ruku architekta, který navrhl tuto budovu, tak si ho podám.“[7] V roce 2010 byla ostře kritizována jeho renovace divadla ha-Bima, která toho času probíhala již třetím rokem.[8]
Ocenění editovat
Ram Karmi získal během své kariéry architekta následující ceny:[1][9]
- Izraelská cena, 2002 - za architekturu[10][11]
- Rechterova cena:
- 1967 – za Negevské centrum v Beerševě
- 1999 – za Dětský památník (Jad la-Jeled) v Ghetto Fighters' House
- Reinholdsova cena, 1969 – za rezidenční a komerční projekty v Beerševě
- Rokachova cena:
- 1965 – za budovu El Alu v Tel Avivu
- 1970 – za rezidenční budovy v telavivské ulici Be'eri
V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců zvolen 192. největším Izraelcem všech dob.[12]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ram Karmi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Ram Karmi - Biography [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-22. (hebrejsky)
- ↑ ROLEF, Susan Hattis. The Knesset Building in Giv'at Ram - Planning and Construction [online]. Kneset [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AL-SAYYAD, Nezar. The End of Tradition?. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 0415290406. S. 236. (anglicky)
- ↑ Ram Karmi [online]. Yad LaYeled Children's Museum [cit. 2011-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-07. (anglicky)
- ↑ GOLDBERGER, Paul. Architecture View: A Public Work That Ennobles As It Serves [online]. The New York Times, 1995-08-13 [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHOHAT, Zipi. A new stage for Habima [online]. Haaretz [cit. 2011-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-07-24. (anglicky)
- ↑ RUBIN, Lilakh. 15 Years Since the Founding of the New Central Bus Station [online]. News1 [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (hebrejsky)
- ↑ Habima architect tells critics: 'Kiss my ass' [online]. Haaretz, 2010-11-10 [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Architects: Ram Karmi [online]. Caroun.com [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Recipient’s C.V. [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (hebrejsky)
- ↑ Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (hebrejsky)
- ↑ הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynetnews, 2005-05-11 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky)
Literatura editovat
- KARMI, Ram. Lyric Architecture. Ministerstvo obrany Státu Izrael, 2001,
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ram Karmi na Wikimedia Commons - (anglicky) Haaretz – Ram Karmi, is the Holyland project Jerusalem's worst atrocity? (04/2010)
