Otevřít hlavní menu

Ram Karmi (hebrejsky: רם כרמי, narozen 193111. dubna 2013) byl izraelský architekt, představitel brutalismu a majitel telavivské architektonické společnosti Ram Karmi Architects.

Ram Karmi
Narození 1931
Jeruzalém, Britský mandát Palestina (nyní Izrael)
Úmrtí 11. dubna 2013
Vzdělání Technion
Alma mater Architectural Association School of Architecture (1951–1956)
Technion – Izraelský technologický institut
Povolání architekt
Ocenění Izraelská cena
Rodiče Dov Karmi (otec)
Příbuzní Ada Karmi-Melamede (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

BiografieEditovat

 
Dětský památník holocaustu Jad la-Jeled

Narodil se v Jeruzalémě a vyrůstal v Tel Avivu. V době izraelské války za nezávislost sloužil v Izraelských obranných silách a stal se jedním z prvních vojáků brigády Nachal.[1] Poté studoval architekturu na TechnionuHaifě a na Architectural Association School of ArchitectureLondýně (1951–1956).[1] Sám pochází z rodiny architektů; jeho otec Dov Karmi získal roku 1957 Izraelskou cenu za architekturu a jeho sestra Ada Karmi-Melamede získala za architekturu stejnou cenu v roce 2007. Je ženatý a s manželkou Rivkou Karmi-Edry má syna a dvě dcery a kromě toho má dva syny a dceru z předchozího manželství.[1]

Kariéra architektaEditovat

Na počátku své kariéry byl zaměstnán v otcově architektonické kanceláři, kde pracoval na plánech návrhu nové budovy Knesetu, společně s tvůrcem vítězného návrhu Josefem Klarweinem.[2] V roce 1960 navrhl Negevské centrum v Beerševě a v roce 1963 budovu letecké společnosti El Al v Tel Avivu. Architektuře se aktivně věnoval i v době, kdy přednášel na Technionu, a navrhl například budovu telavivské školy AMal či Telavivské centrální autobusové nádraží.[1]

Šestidenní válka podle něj změnila atmosféru v izraelské společnosti, což jej přimělo zvážit jeho brutalistický styl. V roce 1974 se stal hlavním architektem na ministerstvu bydlení a výstavby[3] a tuto funkci zastával až do roku 1979. Během svého působení v této funkci pracoval na nové podobě projektů bytové výstavby.[1] V roce 1986 se zúčastnil mezinárodní architektonické soutěže na návrh budovy Nejvyššího soudu, kterou nakonec vyhrál společně se sestřinou architektonickou společností. Stavba pak byla dokončena roku 1992.[4] Paul Goldberger, kritik architektury z deníku The New York Times napsal o Karmiho návrhu: „ostrost středomořské architektonické tradice a vážnosti zákona se zde snoubí s pozoruhodnou laskavostí.“[5] Byl rovněž architektem zodpovědným za renovaci izraelského národního divadla ha-Bima.[6]

Akademická kariéraEditovat

V letech 1964 až 1994 přednášel na haifské univerzitě Technion. Mimo to též přednášel na Massachusettském technologickém institutu (MIT), Columbia University a University of Houston. V současnosti je profesorem na Arielské univerzitě.

KritikaEditovat

Telavivské centrální autobusové nádraží, které Karmi navrhl společně s Cvi Kometem a Ja'elem Rothschildem je řadu let kritizováno pro svojí složitost, která stěžuje orientaci a monumentální strukturu, která údajně zničila čtvrť, ve které bylo nádraží postaveno. Ředitel nádraží, Chajim Avigal, v rozhovoru z roku 2005 připomínky ke složité orientaci bagatelizoval, avšak zároveň prohlásil: „kdybych dostal pod ruku architekta, který navrhl tuto budovu, tak si ho podám.“[7] V roce 2010 byla ostře kritizována jeho renovace divadla ha-Bima, která toho času probíhala již třetím rokem.[8]

OceněníEditovat

Ram Karmi získal během své kariéry architekta následující ceny:[1][9]

V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců zvolen 192. největším Izraelcem všech dob.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ram Karmi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Ram Karmi - Biography [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-22. (hebrejsky) 
  2. ROLEF, Susan Hattis. The Knesset Building in Giv'at Ram - Planning and Construction [online]. Kneset [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. AL-SAYYAD, Nezar. The End of Tradition?. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 0415290406. S. 236. (anglicky) 
  4. Ram Karmi [online]. Yad LaYeled Children's Museum [cit. 2011-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-07. (anglicky) 
  5. GOLDBERGER, Paul. Architecture View: A Public Work That Ennobles As It Serves [online]. The New York Times, 1995-08-13 [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SHOHAT, Zipi. A new stage for Habima [online]. Haaretz [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. RUBIN, Lilakh. 15 Years Since the Founding of the New Central Bus Station [online]. News1 [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. Habima architect tells critics: 'Kiss my ass' [online]. Haaretz, 2010-11-10 [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Architects: Ram Karmi [online]. Caroun.com [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Recipient’s C.V. [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-04-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynetnews, 2005-05-11 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat