Růže pro Johanku
Růže pro Johanku, s podtitulem Panychida za statečné, je opera o třech dějstvích českého skladatele Otmara Máchy na libreto Josefa Pávka. Jejím námětem je osud atentátníků na Heydricha. Premiéru měla 8. ledna 1982 ve Státním divadle v Brně v budově Janáčkovy opery.
| Růže pro Johanku (Panychida za statečné) | |
|---|---|
| Žánr | opera (hudební drama) |
| Skladatel | Otmar Mácha |
| Libretista | Josef Pávek |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1971–1974 (1973–1975) |
| Premiéra | 8. ledna 1982, Brno, Státní divadlo v Brně (Janáčkovo divadlo) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a charakteristika opery editovat
Otmar Mácha se vrátil k opernímu žánru s odstupem zhruba deseti let po úspěšném uvedení své předchozí vážné opery, Jezero Ukereve. Na novém díle, jakési umělecké reportáži o atentátu na Heydricha,[1] pracoval v první polovině 70. let 20. století (uváděny jsou letopočty 1971–1974[2] nebo 1973–1975[3]). Libretista pojal příběh obecněji, alegoričtěji a psychologičtěji, jako „baladu o věrnosti a zradě“,[4] čemuž odpovídá i hudební zpracování. Opera nemá přímočarý děj: líčí cestu parašutistů os letiště v Anglii až po jejich pobyt a smrt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje a jejich marný poslední boj, je však přerušován úvahami, vzpomínkami a halucinacemi hlavního hrdiny Prokopa. V těchto vložených scénách má významnou úlohu ženská postava: jako dívka Džejn byla Prokopovou snoubenkou v Anglii, kde zahynula při náletu, jako Jana zastupuje řadu žen, které parašutistům pomáhaly v Čechách, jako Johanka se nakonec stává jejich mstitelkou.[5]
I hudební zpracování je velmi kaleidoskopické, Mácha používá techniky koláže nebo reportáže, jednotlivé epizody jsou hudebně ostře odlišeny. Často využívá kontrastu mezi dramaticky napjatou hudbou doprovázející bezprostřední akce hrdinů a klidnými, velebnými oratorními pasážemi zpívanými sborem mimo scénu, který reprezentuje pravoslavné mnichy nebo je vůbec ireálným komentátorem. Zaznívá i hudba jiných forem, např. taneční orchestr z baru. Zpěv se pohybuje mezi recitativem a ariosem; náročné zpěvní party se pohybují v širokém rozpětí výrazu od mluvené řeči po vypjatý kantabilní výraz. Jednotlivé postavy jsou tak výrazně individualizovány a psychologicky charakterizovány. Orchestr je většinou tlumen, aby umožnil srozumitelnost zpívaného slova, výbušnými vstupy však zvýrazňuje a osvětluje dějové situace.[5][1][6][7]
Podle Ladislava Šípa je Růže pro Johanku „hudebně dramatickým vyjádřením a oslavou hrdinství a sebeobětování vůbec“.[5]
Osoby a první obsazení editovat
| osoba | hlasový obor | premiéra (8.1.1982) |
|---|---|---|
| Džejn, Jana, Johanka | soprán | Magdalena Blahušiaková / Jindra Pokorná |
| Prokop | tenor | Jiří Olejníček / Zdeněk Šmukař |
| Murdych | baryton | František Caban / Jan Hladík |
| Krampol | tenor | Jiří Holešovský |
| Ďurgič | tenor | Josef Veverka |
| Marek | baryton | Stanislav Bechynský |
| Kameník | bas | Richard Novák |
| Murdychová | alt | Anna Barová |
| Květinářka | alt | Jarmila Palivcová / Daniela Suryová |
| Bogard | bas | Josef Klán |
| Klement | tenor | Vladimír Krejčík |
| Hampejz | tenor | Vilém Přibyl |
| Otec | baryton | Pavel Kamas |
| Hrabal | bas | Václav Halíř |
| 1. muž v černém | bas | Jan Kyzlink |
| 2. muž v černém | baryton | Jiří Bar |
| Hospodyně | soprán | Květa Belanová / Naděžda Vodičková |
| Barman | tenor | Josef Škrobánek |
| Hostinská | soprán | Cecilie Strádalová/ Milada Šafránková |
| Major | bas | Jiří Přichystal |
| Mužský hlas z tlampače | mluvená role | Jiří Bar |
| Ženský hlas z tlampače | mluvená role | Zdena Herfortová |
| Dirigent: Jiří Pinkas, režisér: Ilja Hylas, choreograf: Daniel Wiesner, scéna: Karel Zmrzlý. | ||
Instrumentace editovat
3 flétny, 3 hoboje, 4 klarinety, saxofon, 3 fagoty; 4 lesní rohy, 4 trubky, 4 pozouny, tuba; tympán, bicí souprava; 3 kytary, smyčce.[4]
Reference editovat
- ↑ a b HOSTOMSKÁ, Anna. Průvodce operní tvorbou. 10. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda–Libertas, 1993. 688 s. ISBN 80-205-0344-7. S. 629.
- ↑ Mácha Otmar [online]. Praha: Musica.cz, 2011 [cit. 2013-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24.
- ↑ ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Otmar Mácha, s. 326.
- ↑ a b Otmar Mácha: Růže pro Johanku [online]. Praha: Dilia [cit. 2013-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Šíp, c. d., s. 237.
- ↑ TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 447.
- ↑ VOLEK, Tomislav. Mácha Otmar. In: CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha: Nakladatelství Libri Praha, 1998. Dostupné online. ISSN 80-85983-65-6. Archivováno 12. 7. 2020 na Wayback Machine.
Literatura editovat
- ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Otmar Mácha, s. 327.
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 231.