Pterodactylus
Pterodactylus („křídelní prst“) byl rod pterodaktyloidního ptakoještěra, žijícího na území dnešního Německa a zřejmě i jinde v Evropě a snad i Africe v období svrchní jury (asi před 151 až 148 miliony let).[1] Jeho fosilie byly objeveny již v průběhu 18. století a patří tak k prvním objeveným ptakoještěrům vůbec.[2]
 PterodactylusStratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 151 až 148 miliony let | |
|---|---|
 Fosílie druhu Pterodactylus antiquus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Nadřád | archosauři (Archosauria) |
| Řád | ptakoještěři (Pterosauria) |
| Čeleď | Pterodactylidae |
| Rod | Pterodactylus Cuvier, 1809 |
| Binomické jméno | |
| Pterodactylus antiquus Sömmering, 1812 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatTento létající plaz je jedním z prvních objevených a vědecky popsaných ptakoještěrů vůbec (dříve byl objeven nejspíš jen Pester Exemplar – dnes Aurorazhdarcho micronyx)[3]. První zkameněliny pterodaktylů byly identifikovány již kolem roku 1784 italským učencem Cosimou A. Collinim. Řádně vědecky popsán pak byl počátkem 19. století. Vzhledem k anatomické podobnosti kostry pterodaktyla a krokodýlů se vžilo již v této době nepřesné označení „létající plazi“ (ptakoještěři však nebyli plazy v klasickém slova smyslu).[4]
Popis
editovat
Pterodaktylové byli drobní dravci, kteří se živili zejména rybami a jinými malými obratlovci, případně i bezobratlými. K lovu jim sloužily také drobné kuželovité zuby na okrajích čelistí (v počtu až 90). Rozpětí křídel pterodaktylů dosahovalo jen kolem 1 až 1,5 metru u dospělých exemplářů, patřil tedy mezi menší ptakoještěry. V současnosti je známo přinejmenším 30 fosilních exemplářů, mnoho z nich přitom představuje mláďata a nedospělé jedince.
Největší exempláře těchto ptakoještěrů mohly dorůstat v rozpětí křídel i přes 2 metry, jejich systematické postavení ale není zcela vyjasněno.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Felix J. Augustin, Panagiotis Kampouridis, Josephina Hartung, Raimund Albersdörfer & Andreas T. Matzke (2022). The geologically oldest specimen of Pterodactylus: a new exquisitely preserved skeleton from the Upper Jurassic (Kimmeridgian) Plattenkalk deposits of Painten (Bavaria, Germany). Fossil Record. 25 (2): 331-343. doi: https://doi.org/10.3897/fr.25.90692
- ↑ https://paleonerdish.wordpress.com/2020/12/11/on-the-origin-of-pterosaurs/
- ↑ http://dinosaurusblog.wordpress.com/2014/10/30/pester-exemplar-a-dcera-marie-terezie/
- ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 275).
- ↑ Ross A. Elgin and David W. E. Hone (2020). A review of two large Jurassic pterodactyloid specimens from the Solnhofen of southern Germany. Palaeontologia Electronica. 23(1): a13. doi: https://doi.org/10.26879/741
Literatura
editovat- Cuvier, G. (1801). "[Reptile volant]. In: Extrait d'un ouvrage sur les espèces de quadrupèdes dont on a trouvé les ossemens dans l'intérieur de la terre". Journal de Physique, de Chimie et d'Histoire Naturelle 52: 253–267.
- von Sömmerring, S. T. (1812). "Über einen Ornithocephalus oder über das unbekannten Thier der Vorwelt, dessen Fossiles Gerippe Collini im 5. Bande der Actorum Academiae Theodoro-Palatinae nebst einer Abbildung in natürlicher Grösse im Jahre 1784 beschrieb, und welches Gerippe sich gegenwärtig in der Naturalien-Sammlung der königlichen Akademie der Wissenschaften zu München befindet", Denkschriften der königlichen bayerischen Akademie der Wissenschaften, München: mathematisch-physikalische Classe 3: 89–158.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pterodactylus na Wikimedia Commons - SOCHA, Vladimír. Křídelní prst barona Cuviera. OSEL.cz [online]. 22. srpna 2019. Dostupné online. (česky)
