Prorocké knihy

Termínem prorocké knihy (někdy též knihy proroků) se obvykle označuje specifická skupina starozákonních knih, jejichž autory jsou proroci nebo které obsahují výroky a činy proroků. Které knihy tam patří, závisí na té které tradici. Křesťanská tradice mezi prorocké nepočítá několik tzv. historických knih, naopak sem řadí knihu Daniel, která podle židovského dělení spadá mezi tzv. Spisy.

Starozákonní knihy editovat

Židovské prorocké knihy editovat

Židovská tradice řadí mezi prorocké knihy (נביאים‎ nevi'im) ty knihy, které podle ústního podání napsali proroci. Patří sem následující knihy:

Kniha Jozue,
Kniha Soudců,
1. a 2. kniha Samuelova,
1. a 2. kniha královská,
Kniha Izajáš,
Kniha Jeremjáš,
Kniha Ezechiel,
12 proroků:
- Kniha Ozeáš,
- Kniha Jóel,
- Kniha Ámos,
- Kniha Abdijáš,
- Kniha Jonáš,
- Kniha Micheáš,
- Kniha Nahum,
- Kniha Abakuk,
- Kniha Sofonjáš,
- Kniha Ageus,
- Kniha Zacharjáš,
- Kniha Malachiáš.

Křesťanské prorocké knihy editovat

Čtyři „větší proroci“

Dvanáct „menších proroků“

Novozákonní prorocké knihy editovat

Někdy se jako prorocké knihy označují i některé knihy Nového zákona, i když je to dělení nepřesné a spíše odráží snahu aplikovat starozákonní schéma jako obecné i na Nový zákon. V tomto případě do skupiny prorockých knih patří jen jedna kniha, a to Zjevení svatého Jana neboli tzv. Apokalypsa.

Literatura editovat

Hoblík, Jiří: Proroci, jejich slova a jejich svět, Praha 2009. ISBN 978-80-7021-948-5