Prokuratura v Československu
Prokuratura v Československu byla státním orgánem, který v pozici veřejné žaloby zastupoval stát v trestním řízení a plnil další úkoly.
Vývoj a struktura
editovatZa první republiky existovala krajská a vrchní státní zastupitelství (u okresních soudů, jichž bylo více než po reformě roku 1960, státní zastupitelství zřízena nebyla), nejvyšším orgánem ale byla generální prokuratura.[1] Vedoucí krajských státních zastupitelství se nicméně označovali prokurátoři a u vrchních státních zastupitelství vrchní prokurátoři. V čele generální prokuratury stál generální prokurátor, jehož náměstci byli nazýváni generální advokáti (až po roce 1929 jen náměstci generálního prokurátora).[2] Po válce se vrchní státní zastupitelství přejmenovala na zemská, v jejichž čele stál zemský prokurátor. U mimořádných lidových soudů působili úředníci státního zastupitelství.[3]
Po Únoru 1948 bylo pojmenování sjednoceno a byla vybudována jednotná soustava okresních a krajských prokuratur, v čele opět s generální prokuraturou. Do této centralizované a monokraticky organizované soustavy patřila i vojenská prokuratura. Úkolem prokuratury podle zákona z roku 1952 bylo dohlížet nad zachováváním lidovědemokratických zákonů, a to jak vůči všem státním úřadům nebo národním výborům, tak i vůči jednotlivcům. Tímto širokým záběrem měla, kromě dosavadní funkce veřejné žaloby před trestními soudy, nahradit i zrušené správní soudnictví. Na rozdíl od správních soudů ale byla aktivní na základě vlastního uvážení.[3]
Ústava Československé socialistické republiky z roku 1960 a nový zákon o prokuratuře prokuratuře znovu svěřily výkon dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů orgány státní správy, národními výbory, soudy, hospodářskými a jinými organizacemi i občany.[4] Prokuratura byla strážcem socialistické zákonnosti a ve své činnosti se řídila zásadou centralizace, nezávislosti na místních orgánech, zásadou monokratického rozhodování a zásadou jednotnosti.[5]
Ve federalizované ČSSR se vnitřně členila na tyto články:
- Generální prokuratura Československé socialistické republiky v čele s generálním prokurátorem ČSSR a se sídlem v Praze
- Generální prokuratura České socialistické republiky a Generální prokuratura Slovenské socialistické republiky v čele s generálními prokurátory
- Krajská prokuratura v čele s krajským prokurátorem a Městská prokuratura v Praze v čele s městským prokurátorem
- Okresní prokuratura; v Brně, Bratislavě, Košicích, Ostravě a v Plzni městská prokuratura, v Praze obvodní prokuratury
- Vyšší a obvodní vojenské prokuratury
Do zřízení státního zastupitelství byla podle Ústavy České republiky pověřena vykonáváním jeho funkcí prokuratura České republiky.[6] Účinností zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, byla k 1. lednu 1994 nahrazena soustavou státních zastupitelství.[7]
Seznam generálních prokurátorů
editovatGenerální prokurátoři ČSFR
editovat- Tibor Böhm (1990)
- Ivan Gašparovič (1990–1992)
Generální prokurátoři ČR
editovat- Pavel Rychetský (1990)
- Ludvík Brunner (1990–1992)
- Jiří Šetina (1992–1993)
Generální prokurátoři SR
editovat- Vojtech Bacho (1990–1994)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ § 3 odst. 1 zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví
- ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 460. Dále jen „Dějiny správy v českých zemích“.
- ↑ a b Dějiny správy v českých zemích, str. 461.
- ↑ Čl. 104 úst. zák. č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ MADAR, Zdeněk, et al. Právnický slovník: Díl II. 4., zcela přepracované a doplněné vyd. Praha: Panorama, 1978. 688 s. S. 140.
- ↑ Čl. 109 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, § 45 a § 46. [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.