Projekt 667BDRM

Projekt 667BDRM (v kódu NATO třída Delta IV) je třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje čtvrtou a poslední verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil. Liší se především použitím raket nové verze R-29RM (nyní modernizované R-29RMU2 Siněva). Stavba sedmi ponorek této třídy probíhala souběžně s realizací ambiciózního programu stavby obřích ponorek projektu 941 Akula (v kódu NATO třída Typhoon). Ty už ale ke svému účelu neslouží. Naopak třída Delta IV pokračuje ve službě v Ruském námořnictvu dodnes a nahradit ji mají ponorky třídy Borej.

Projekt 667BDRM / třída Delta IV
Raketonosná ponorka K-114 třídy Delta IV
Raketonosná ponorka K-114 třídy Delta IV
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 7
Osud aktivní (2016)
Předchůdce Projekt 667BDR / třída Delta III
Nástupce Projekt 941 Akula / třída Typhoon
Technické údaje
Výtlak 9210 t (na hladině)
11 740 t (pod hladinou)
Délka 167 m
Šířka 12,2 m
Ponor 8,8 m
Pohon 2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost 14 uzlů (na hladině)
24 uzlů (pod hladinou)
Posádka 130
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
16× R-29RM

Stavba a uživateléEditovat

 
Ponorka třídy Delta IV

Vývoj ponorek projektu 667BDRM byl zadán roku 1975 konstrukční kanceláři Rubin. Vedl ho konstruktér S. H. Kovalev.[1] Sovětské loděnice v Severodvinsku postavily celkem 7 ponorek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 19851992. Stavba dalších dvou byla zrušena.[2] Ve službě jsou raketonoské ponorky K-51 Verchoturje, K-84 Jekatěrinburg, K-114 Tula, K-117 Brjansk, K-18 Karelija a K-407 Novomoskovsk.[3] Zbývající ponorka K-64 Vladimir byla upravena pro operace speciálních jednotek.[4]

KonstrukceEditovat

 
Raketonosná ponorka třídy Delta IV

Ponorky navazují na třídu Delta III. Mají dvoutrupou konstrukci s největší hloubkou ponoru 400 m. Torpédovou výzbroj představují čtyři příďové 533mm torpédomety s celkovou zásobou 18 dlouhých zbraní. Mimo torpéd mohou vypouštět například protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish).[4] V rozměrné nástavbě za bojovou věží je, ve dvou řadách, umístěno 16 balistických raket R-29RM (v kódu NATO SS-N-23 Skiff) s dosahem 8300 km, odpalovaných pomocí systému D-9RM.[1] Každá raketa nese čtyři jaderné hlavice o síle 100 kT TNT. Ponorka je schopna je vypustit při plavbě rychlostí 7 uzlů v hloubce 55 metrů.[1] Ruské námořnictvo realizuje modernizaci ponorek pro nesení vylepšené střely R-29RMU2 Siněva, zavedené do služby roku 2007.[4]

Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory VM-4 a dvě parní turbíny GT3A-365, roztáčející dva sedmilisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.[4]

ModifikaceEditovat

Roku 1999 byla zahájena přestavba ponorky BS-64 Podmoskovje na mateřskou loď miniponorek projektu 09787 (ponobnou přestavbou už v letech1996–2002 prošla ponorka Orenburg projektu 667BDR). Práce na ponorce byly opakovaně zastavovány (např. kvůli nedostatku financí). Z trupu byl vyříznut celý úsek balistických raket a nahrazen novou sekcí pro uložení a operace miniponorek. V říjnu 2016 ponorka zahájila zkoušky.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c 667BDRM Dolphin DELTA IV [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 667BDRM Dolphin DELTA IV – Ship list [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 292. (česky) 
  4. a b c d SSBN Delta Class IV (Project 667.BDRM) [online]. Naval-technology.com [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Russia Started Sea Trials of Podmoskovye Former Delta IV SSBN Converted for Special Missions [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-10-26 [cit. 2016-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. (česky) 

Externí odkazyEditovat