Wikipedie

Prajutch Čan-Oča

thajský politik

Prajutch Čan-Oča (thajsky ประยุทธ์ จันทร์โอชา, * 21. března 1954 Provincie Nakhon Ratčasima) je thajský politik, bývalý důstojník Královské thajské armády a vůdce Národní rady pro mír a pořádek, vojenské junty vládnoucí Thajsku v letech 2014–2019. Již od převratu v roce 2014 je thajským premiérem, od srpna 2019 vykonává i funkci ministra obrany.

Prajutch Čan-Oča
Prajutch Čan-Oča (2022)
Prajutch Čan-Oča (2022)
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnited Thai Nation (2023)
Narození21. března 1954 (70 let)
Nakhon Ratchasima
ChoťNaraphon Chan-ocha (od 1984)
PříbuzníPricha Chan-ocha (sourozenec)
Alma materChulachomklao Royal Military Academy
Armed Forces Academies Preparatory School
Profesepolitik a důstojník
OceněníŘád bílého slona
Řád Rámy
Řád Chula Chom Klao
Řád thajské koruny
komandér Záslužné legie
PodpisPrajutch Čan-Oča, podpis
Webová stránkawww.prayutchan-o-cha.com
CommonsPrayut Chan-o-cha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Studium a armádní kariéra editovat

Narodil se do vojenské rodiny v severovýchodní thajské provincii Nakhon Ratčasima. Studoval na různých domácích vojenských akademiích. Po absolvování sloužil v prestižním 21. pěším pluku, známém jako „Královnina garda“ a posléze se stal jeho velitelem. V thajské armádě postupně dosáhl vysokých hodností, v roce 2003 se stal velitelem divize a v roce 2006 byl povýšen na generálmajora.[1][2]

Po armádním puči v roce 2006, který odstavil od moci premiéra Tchaksina Šinavatru, byl díky podpoře generála Anuphonga Phaochindy znovu povýšen a stal se členem dočasného parlamentu, který fungoval až do konce roku 2007. Jeho oddanost vůči Phaochindovi postupně přerostla v partnerství a společně vytvořili skupinu vojenských vůdců známou jako „Východní tygři“. V říjnu 2009 se Čan-Oča stal náčelníkem štábu armády.[2]

V období turbulentních událostí roku 2010 (masových protestů tzv. hnutí červených košil, stoupenců bývalého premiéra Šinavatry, proti premiérovi Apchisitovi Vedžadžívovi, vyhlášení výjimečného stavu a následného krvavého potlačení povstání[3][4][5]) byl hlavním zastáncem použití síly proti demonstrantům. K 1. říjnu 2010 jej král Pchúmipchon Adunjadét jmenoval vrchním velitelem armády.[6]

V roce 2011 výrazně zasáhl do politiky, když armáda pod jeho vedením nepřímo vyzvala občany, aby hlasovali proti Jinglak Šinavatrové, sestře svrhnutého premiéra Šinavatry.[pozn. 1][2]

Po převratu v roce 2014 editovat

V listopadu 2013 vypukly protesty za odstoupení vlády Jinglak Šinavatrové,[7] přičemž Čan-Oča se z pozice velitele armády zpočátku vyjádřil zamítavě vůči možnému příklonu armády k některé ze soupeřících stran.[8] Demonstrace pokračovaly i po prosincovém rozpuštění parlamentu,[9] nasazení armády v lednu 2014 a vyhlášení výjimečného stavu,[10][11] a zeslábly až krátce před konáním únorových předčasných voleb.[12] Politická krize pak pokračovala anulací voleb,[13] obnovením protestů[14] a rozhodnutím ústavního soudu o ukončení vlády dosavadní premiérky.[15] V této situaci vystoupila nečekaně v květnu 2014 armáda pod vedením generála Čan-Očy: zavedla v zemi stanné právo a cenzuru,[16] prakticky ihned nato ohlásila státní převrat, zrušila ústavu,[17] zadržela bývalou premiérku[18] a samotný vůdce převratu Čan-Oča byl ještě téhož měsíce králem Pchúmipchonem Adundétem formálně jmenován do čela vládní vojenské rady.[19]

Vládnoucí vojenská junta vydala v červenci 2014 prozatímní ústavu, která Čan-Oču zprostila odpovědnosti za převrat[1][20] a vytvořila dočasný zákonodárný sbor.[21] Ten Čan-Oču v srpnu jmenoval thajským premiérem; parlament jej schválil coby jediného kandidáta.[22] Do svého kabinetu pak nominoval významnou část armádních generálů[23] a vládnoucí juntě zajistil velmi široké pravomoci.[1][24][25] V lednu 2016 opustil funkci šéfa armády,[1] nicméně v srpnu 2016 docílil přijetí nové ústavy, součástí které bylo další posílení pozice junty pod jeho vedením (zejména vágní článek 44, poskytující možnost zasahovat prakticky proti jakékoli potenciálně škodlivé činnosti).[2][26][27]

V částečně netransparentních parlamentních volbách v roce 2019 kandidoval Čan-Oča za svou stranu Síla lidového státu a stal se znovu premiérem, když porazil opoziční Stranu Thajců.[pozn. 2][28][29] V roce 2020 se v hlavním městě Bangkoku konaly mnohaměsíční protivládní protesty za reformu monarchie a odstoupení Čan-Oči z pozice předsedy vlády.[30][31]

Vyznamenání editovat

Čan-Oča je nositelem mnoha thajských vyznamenání, včetně vojenského Řádu Rámy (V. třída, Rámova medaile za statečnost v boji) a nejvyššího stupně (speciální třídy) Řádu bílého slona.

Kontroverze editovat

Thajský režim pod vedením Čan-Oči bývá spojován s omezováním občanských svobod, disentu a svobody médií.[2] Vláda se dlouhodobě snaží také o reformu záležitostí souvisejících s buddhismem.[32][33][34][35] Mediální pozornost vyvolala jeho široce vysílaná hudební balada o návratu štěstí do Thajska, kterou zveřejnil krátce po jmenování do čela státu v červnu 2014[2][36] a také vlastní papírová maketa, kterou v lednu 2018 postavil před novináře s odkazem, aby své otázky směřovali na ni.[37]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Věřilo se, že bývalý premiér Tchaksin Šinavatra, toho času v exilu, uplatňuje prostřednictvím své mladší sestry i nadále vliv v zemi.[1][2]
  2. ↑ Strana Thajců byla založena politickým oponentem Čan-Oči a bývalým premiérem Tchaksinem Šinavatrou; jedná se rovněž o domovskou stranu jeho sestry a bývalé premiérky Jinglak Šinavatrové.

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e ELDRIDGE, Alison. Prayuth Chan-ocha [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g Prayuth Chan-ocha: Thailand's face of hybrid democracy. BBC News [online]. BBC, 2020-09-08 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ GAZDÍK, Roman. Výjimečný stav v Thajsku: Vláda odpojila televizi. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-04-08 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Thajské povstání v troskách: Vůdci se po útoku vzdali. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-05-19 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Krvavé nepokoje v Bangkoku: Vůdce thajské rebelie padl. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-05-17 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Thai king appoints hardliner as next army chief. The Hindu [online]. The Hindu Group, 2010-09-02 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Demonstranti v Thajsku okupují ministerstvo. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-11-25 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Prayuth says army neutral. BangkokPost.com [online]. 2013-11-30 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Premiérka rozpouští parlament, chce uklidnit Thajce. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-12-09 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ JEMELKA, Petr. Bangkok paralyzovali demonstranti, do ulic míří vojáci. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-01-13 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ Stop protestům. Thajská vláda vyhlásila výjimečný stav. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-01-21 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Thajsko volilo nový parlament, násilí prozatím utichlo. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-02-02 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Zpátky na začátek. Thajský soud anuloval předčasné volby. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-03-21 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Proti thajské premiérce demonstrovaly desetitisíce lidí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-03-29 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ ŽÁK, Michal. Thajská premiérka podle soudu zneužila moc, musí odstoupit. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-05-07 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ V Thajsku vyhlásila armáda stanné právo, chce ukončit násilí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-05-20 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ Thajská armáda oznámila státní převrat, chce obnovit pořádek. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-05-22 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  18. ↑ Thajská armáda po puči zadržela expremiérku Šinavatrovou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-05-23 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ Thajský král formálně schválil armádní puč. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-05-26 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ Amnesty for coup makers in interim charter. Prachatai [online]. 2014-07-22 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Military dominates new Thailand legislature. BBC News [online]. BBC, 2014-08-01 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Thajský parlament zvolil premiérem šéfa vojenské junty. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-08-21 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  23. ↑ Třetinu míst v thajské vládě obsadí generálové. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-08-31 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  24. ↑ Thajská junta zrušila stanné právo zavedené po převratu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-04-01 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  25. ↑ NOVÁK, Martin. Thajští generálové přitvrzují. Muži hrozí 32 roků vězení za olajkování příspěvku o králi. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-12-20 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  26. ↑ Thajci podle předběžných výsledků přijali návrh ústavy. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2016-08-07 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  27. ↑ Vojenská junta zvítězila. Novou thajskou ústavu podpořilo 61 procent voličů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-08-10 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  28. ↑ U moci v Thajsku zřejmě zůstane armáda. V parlamentních volbách vede. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-03-24 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  29. ↑ Pozorovatelé kritizovali sčítání hlasů v Thajsku. Volby se v zemi konaly poprvé od převratu. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-03-26 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  30. ↑ „Nic nefunguje a lidi nemají peníze.“ Tisíce Thajců protestují v Bangkoku proti vládě. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-09-19 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  31. ↑ FENDRYCHOVÁ, Simona. Tři prsty jako symbol revolty. V Thajsku probíhají nevídané protesty proti monarchii. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-10-15 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  32. ↑ Thai junta replaces director of Buddhism department with policeman. Reuters.com [online]. 2017-02-25 [cit. 2020-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-22. (anglicky) 
  33. ↑ THEPGUMPANAT, Panarat; TANAKASEMPIPAT, Patpicha. Thai junta seeks to force temples to open their finances. Reuters.com [online]. 2017-06-16 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Government plans smart cards for monks. BangkokPost.com [online]. 2017-07-06 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ WONGCHA-UM, Panu. Thailand raids temples, arrest monks in fight to clean up Buddhism. Smh.com.au [online]. 2018-05-25 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Šéf thajské junty sepsal baladu o štěstí. Bude líp, slibuje v ní. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-06-10 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  37. ↑ Ostatní se mají co učit. Thajský premiér odkázal novináře na svoji kartonovou maketu. INFO.CZ [online]. CMI News, 2018-01-09 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Prajutch_Čan-Oča&oldid=23730759“