Wikipedie

Pražský uličník

česká encyklopedie

Pražský uličník je encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství (ulic, náměstí atd.). Obsahuje jak názvy současné, tak historické, a další podrobnosti (např. charakterizuje osoby, po kterých je prostora pojmenována).[1] Obdobné publikace vyšly pro řadu dalších měst v Česku.

Předchůdci

editovat
 
Karel Jaromír Erben: Autentický ukazatel (1870, str. 1)
Podrobnější informace naleznete v článku Označování ulic a veřejných prostranství.

Některá pražská veřejná prostranství nesou svá pojmenování již od 14. století. Za nejstarší je považován název dnes již neexistujícího Juditina mostu z 12. století. Názvy dalších ulic a tržišť se vžívaly od 14. století.

Samostatné publikace

editovat

Pražský archivář, básník Karel Jaromír Erben vydal roku 1870 Autentický ukazatel ulic a náměstí i čísel domovních král. hl. města Prahy. Tato příručka není tříděna podle ulic, ale podle pražských čtvrtí a jednotlivých popisných čísel (tzv. starých čísel) domů v nich. Navíc ale uvádí nová čísla domů (orientační), majitele domu a slovní název domu (příp. domovní znamení). Obsahuje převodník čísel popisných z roku 1805 na čísla orientační, doplněný srovnáním popisných čísel z let 1770 a 1805.[2] Podobný přehled porovnávající stará a nová čísla domů vydal, též v roce 1870, František Husák.[3] Své seznamy vydávaly koncem 19. počátkem 20. století i příměstské obce (Libeň, Vršovice, Nusle, Žižkov), které se později staly součástí Velké Prahy.[4]

Mapy a průvodce

editovat

Rejstříky ulic s názvy platnými v době vydání jsou též součástí map a průvodců daných sídel; přibližné místo na mapě je udáváno kombinací písmene a číslice.[5]

Struktura Pražského uličníku

editovat

Pražský uličník vyšel ve třech dílech, poprvé v roce 1998 (Dodatek v roce 2012):

  • A–N
  • O–Z
  • Dodatek (názvy nových ulic a rejstřík německých názvů).

Druhé, přepracované vydání vyšlo při příležitosti 100. výročí vzniku Velké Prahy (2022).[6]

Struktura informací je následující:

  • Úvod – Vysvětluje mj. historii a mechanismus pojmenovávání pražských veřejných prostranství. Ve statistickém souhrnu uvádí, že 32% je pojmenováno po osobách, 23 % podle místa, polohy a charakteru, 16 % podle obcí, 12 % podle místních a pomístních názvů.
  • Slovník – Současné, abecedně řazené názvy jsou doplněny vysvětleními jejich původu (u názvů dle osob základními životopisnými údaji), vývojem názvu a rokem posledního pojmenování.
  • Ostatní – Doplňující informace jako rejstřík starých názvů a mapy.

Jiné městské uličníky

editovat

Podobně jako pro Prahu vznikaly a stále vznikají uličníky i pro jiná města (městské části) v Česku, zčásti jako soukromá internetová iniciativa. Jedná se např. o:

  • Seznam ulic města Brna (různá vydání 1969, 1982, 1984)[7], Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek (1997), Názvy brněnských ulic, náměstí a jiných veřejných prostranství v proměnách času (2009)
  • Ostravský uličník[8]
  • Plzeňský uličník[9]
  • Mimoňský uličník[10]
  • Mělnický uličník[11]
  • Bubenečský uličník[12]

Častá je elektronická forma, některé uličníky tvoří článek ve Wikipedii, včetně informací o původu názvu a dalších údajů (např. Seznam ulic v Třebíči).

Obdobné zahraniční publikace

editovat
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
  • Vídeňský adresář Adolfa Lehmanna (Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger, většinou vydáván s roční periodicitou) zveřejnil roku 1859 seznam vídeňských ulic, nejprve řazený podle čísel domů. V roce 1862 doplnil informaci o domech a ulicích i o jména majitelů (podobně jako Erbenův Autentický ukazatel). Od roku 1865 byly názvy ulic řazeny abecedně.[13]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ LAŠŤOVKOVÁ, Barbora. Pražský uličník encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 2. vyd. Praha: [s.n.] 884 s. ISBN 978-80-200-3267-6, ISBN 80-200-3267-3. OCLC 1346143692 
  2. ↑ ERBEN, Karel Jaromír. Autentický ukazatel ulic a náměstí i čísel domovních král. hl. města Prahy. Praha: Hynek Fuchs, 1870. 206 s. Dostupné online. 
  3. ↑ HUSÁK, František. Malý schematismus, čili, Seznam ulic a náměstí král. hlavního města Prahy. Praha: vl. nákl., 1870. 227 s. Dostupné online. 
  4. ↑ Např. KLIKA, Ferdinand. Schematismus města Vršovic 1910. Vršovice: L. Reindlová 48 s. Dostupné online. 
  5. ↑ Např. BELLMANN, Karel. Bellmannův průvodce po Praze. Praha: vl. nákl., 187?. Dostupné online. Kapitola Seznam veškerých ulic a náměstí, s. 50. 
  6. ↑ Pražský uličník: Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ FLODROVÁ, Milena; VODIČKA, Jaroslav. Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. 2. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1984. 253 s. Dostupné online po registraci. 
  8. ↑ Ostravský uličník (neoficiální elektronická publikace) [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ FANTOVÁ, Kateřina. Plzeňský uličník. Pročpa se takle menujou?. Plzeň: Starý most, 2019. 144 s. ISBN 978-80-7640-003-0. S. 81–82. 
  10. ↑ PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Mimoň. 
  11. ↑ BURIAN, Lukáš. Mělnický uličník. 1. vyd. Mělník: [s.n.] 255 s. ISBN 978-80-907298-3-4, ISBN 80-907298-3-5. OCLC 1302728180 
  12. ↑ Bubenečský uličník (neoficiální elektronická publikace) [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger. Vídeň: [s.n.], 1859-1922. Dostupné online. (německy) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • Názvy ulic (o Pražském uličníku 0:0-6:15 min.). Z metropole [online]. Česká televize, 2022-05-14 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pražský_uličník&oldid=23824895“