Otevřít hlavní menu

Právní vědomí označuje všeobecné znalosti o právu, představy o jeho platnosti a oprávněnosti. Jeho základem je idea práva, tedy představa o tom, co je „po právu“, která však může být od platného práva i značně odlišná. Blíží se proto více ideji spravedlnosti.[1]

Může být celospolečenské, skupinové i individuální. Vždy jde o vědomí toho, že ve společnosti existuje a funguje nějaké právo, které je určitým způsobem hodnoceno nebo jde o představy o tom, jaké by mělo být (vědomí o právu de lege ferenda). Čím více se takové vědomí s platným právem shoduje, tím více je právo dodržováno, aniž by ho lidé prakticky museli znát. V právní teorii se právě znalost skutečně platného práva (vědomí o právu de lege lata) jako součást právního vědomí zpochybňuje, ačkoli je takto obecně přijímáno.[2][3] Např. Viktor Knapp to ale s poukazem na absurdnost závěru, že by vyšší právní vědomí muselo být u podvodníků znajících většinou platné právo velmi dobře, než u poctivých lidí, kteří s jeho sankcemi do styku nepřicházejí, odmítá.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b Viktor Knapp: Teorie práva. C. H. Beck, 1995, ISBN 80-7179-028-1, str. 82–83.
  2. Jaromír Harvánek a kol.: Teorie práva. Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978-80-7380-104-5, str. 299–301.
  3. Aleš Gerloch: Teorie práva. Aleš Čeněk, 2009, ISBN 978-80-7380-233-2, str. 23–24.