Portál:Kolonialismus/Vybraný článek/7

Mapa Francouzské Indočíny.

Termínem Francouzská Indočína se nazývá území v jihovýchodní Asii, které vzniklo roku 1887 sloučením původních francouzských protektorátů Tonkinu, Annamu, Kambodže a Laosu dohromady s hlavní francouzskou kolonií Kočinčína. S výjimkou Kočinčíny si místní vládcové na územích dobytých francouzi směli ponechat určitý vliv, přesto však většina pravomocí spočívala v rukou místní francouzské správy. Již od konce 19. a během 20. století se objevovaly vzpoury proti francouzské nadvládě, přičemž během první světové války ještě zesílily. Francouzská vláda ale byla schopna povstání účinně potlačit. Po vypuknutí druhé světové války a porážce Francie se kontroly nad územím ujala kolaborantská vláda ve Vichy, ale Indočína byla z větší části obsazena Japonci ve snaze získat více opěrných bodů pro boj s čínskou armádou. V březnu 1945 bylo Japonci obsazeno celé území Indočíny. Japonské síly se v Indočíně udržely až do kapitulace japonské vlády v srpnu 1945. Po druhé světové válce se Francie snažila znovu posílit svůj vliv v oblasti, ale proti její vládě vypuklo nové povstání vedené koalicí nacionalistů a komunistů v čele s Ho Či Minem. To získalo značná území zejména na venkově, města byla stále ještě pod kontrolou francouzských jednotek. Po abdikaci posledního vietnamského císaře byla vyhlášena Vietnamská demokratická republika, britská, francouzská a indická vojska spolu s japonskými vojáky však obnovila v zemi francouzskou nadvládu. Boje ale nadále pokračovaly a vyústily v první indočínskou válku. Boje byly ukončeny až po francouzské porážce u Dien Bien Fu roku 1954. Vietnam získal spolu s Laosem a Kambodžou nezávislost a byl rozdělen na severní část ovládanou vietnamskými komunisty a jižní část podporovanou Velkou Británií, Francií a Spojenými státy. Soupeření mezi vlivem USA na jihu a Číny a Sovětského svazu na severu následně vyústil ve vypuknutí vietnamské války.