Poprávce
Poprávce (ve starší literatuře také popravce)[1] byl výkonný úředník ve středověkých Čechách, který byl přímo odpovědný králi. Poprávci byli jmenováni panovníkem výhradně z panských rodů, aby činili „po právu“, tedy aby ochraňovali a podporovali právní řád a zemský mír. Úkolem poprávce bylo stíhat zločince, zemské škůdce, psance a padělatele mincí. Vedl rejstřík těchto osob a měl nad nimi i hrdelní pravomoc. Dozíral také na veřejný pořádek, na dodržování měr a vah na trzích a ochraňoval jednotlivce v jejich právech, kdykoliv to bylo třeba. Účastnil se i krajské berní správy.[1]
Historie editovat
Úřad krajských poprávců vznikl sice již ve 13. století, pravděpodobně za vlády Přemysla Otakara II., avšak spolehlivé zprávy o něm pochází teprve ze 14. století. Poprávci působili ale jen v Čechách, na Moravě jejich funkce vykonávali krajští soudci (iudices provinciales; vlastními soudci byli ovšem cúdaři).[2] Poprávcům náležela policejní a hrdelní moc v přiděleném kraji, v jehož rámci mu podléhali všichni obyvatelé, s výjimkou šlechty. Poprávci byli do každého kraje z počátku dosazování vždy dva. Měli jednat společně, podle potřeby mohli však působit i každý zvlášť. Po smrti krále Václava IV. během husitských válek byli poprávci nahrazeni krajskými hejtmany, znovu byl jejich úřad obnoven Jiřím z Poděbrad za krále Ladislava. Nebyli však již dosazováni králem, ale byli dědiční a podřízeni krajským hejtmanům. Definitivně byli nahrazeni krajskými hejtmany roku 1502 za vlády Vladislava Jagellonského.[1][2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Popravci. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1903. Dostupné online. Svazek XX. S. 235–236.
- ↑ a b HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 67, 111.
Literatura editovat
- Bohuslav Rieger: Zřízení krajské v Čechách I., nákladem F. Tempského, Praha 1889.
Externí odkazy editovat
Cúdař ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
