Poetika (Aristotelés)

Poetika (starořecky Ποιητικός, ve starším překladu jako O básnictví) je spis řeckého filosofa Aristotela, ve kterém se zabývá klasifikací dramatu (zejména tragédie, komedie) a poezií. Účelem komedie je vyvolat smích, zatímco účelem tragédie jsou city a poučení (na antických slavnostech se jí věnovaly tři dny, zatímco komedii jeden).

RozděleníEditovat

  • děj (mythos) – měl by být komplikovaný, mít mnoho zápletek. Aristoteles rozlišuje děj z neštěstí do štěstí a ze štěstí do neštěstí.
  • postavy – nazývány agenty (ethos)
  • řeč – dokazování, sdělování (dianoia)
  • smysl (lexis)
  • spektákl – zjednodušeně to, „jak vypadá“ vzhled (opsis)
  • uspořádání (melodie) (melopoia)

Krása a jednotyEditovat

Aristoteles v 7. kapitole zmiňuje, že dílo by mělo být „krásné“.

Pod „krásným“ chápe dílo, které není příliš složité k pochopení a které má nějaký vnitřní řád.

Z jeho díla bylo tedy vyvozeno, že dílo má mít trojí jednotu – drama se má odehrávat v jeden čas, na jednom místě a má mít jednu dějovou linii. Toto „pravidlo“ se dodržovalo do renesance, občas ho ale někteří autoři porušili (William Shakespeare).

ZajímavostiEditovat

Druhý díl Aristotelovy Poetiky, který je dnes pokládán za ztracený, údajně pojednával o komedii. Motivu existence této knihy využil spisovatel Umberto Eco v románu Jméno růže.

Externí odkazyEditovat