Požehnání slunce

židovský obřad

Požehnání slunce (hebrejsky ברכת החמה‎‎, birkat ha-chama) je židovský obřad, který se koná vždy na počátku 28letého cyklu, kdy se slunce podle tradice ocitá na stejném místě, kde se nacházelo při stvoření světa.

Požehnání slunce
Sunbeams.jpg
Oficiální název hebrejsky ברכת החמה‎‎
Jiný název Birkat ha-chama
Slavený judaismu, Židy
Druh židovský
Význam a smysl Připomenutí stvoření světa
Oslavy Pronesení příslušného požehnání
Zvyky a tradice Ranní modlitba vatikin

PramenyEditovat

Požehnání slunce je poprvé zmíněno v barajtě citované Babylónským talmudem, kde se praví:

Učili naši rabíni: Kdo vidí slunce v jeho období, měsíc v jeho síle, hvězdy v jejich drahách nebo znamení podle jejich pořádku, řekne: „Požehnán, který tvoří na počátku.“ A kdy to je? Řekl Abaje: „Každých 28 let se opakuje cyklus a rovnodennost nisanu nastane ve znamení Saturnu, v noci z úterý na středu.“
— Berachot 59b

Tuto barajtu zmiňuje i Midraš Raba ke knize Vajikra (kap. 23, verš 8).

A takto ustanovil Rambam:

Kdo vidí slunce v den rovnodennosti nisanu na počátku cyklu osmadvacíti let, kdy rovnodennost nastává v noci na středu … když je pak vidí ve středu ráno, požehná: „…který činí na počátku.“
— Rambam, Jad, Hilchot brachot 10, 18

Podle některých gemara uvádí znění požehnání „…který činí dílo na počátku,“ což odpovídá jedné z verzí uvedené ve Vajikra Raba (jiná verze tam uvedená ovšem užívá znění: „…který činí nebe a zemi.“) Tato verze je také v dnešní době obecně přijímána:

ברוך אתה ה׳ , אלהינו, מלך העולם, עושה מעשה בראשית.

„Požehnán jsi, Hospodine, králi světa, který činíš dílo na počátku.“

ZvykyEditovat

Jelikož požehnání slunce představuje vzácnou událost, je v mnoha obcích zvykem říkat je ve velkém shromáždění. Takový je zvyk Aškenázů v Izraeli:

Večer oznamujeme, že se ráno vstává na modlitbu vatikin a na požehnání slunce; a ráno šámesové chodí budit členy obce. Okamžitě po tiché modlitbě, ještě před chazarat ha-šac, vycházíme na volné prostranství, odkud vidíme slunce, abychom mohli požehnat.
— http://www.daat.ac.il/daat/toshba/minhagim/pru3.htm

A Chatam Sofer napsal:

S požehnáním Hospodina, dospěli jsme ke středě 7. nisanu a požehnali toto požehnání ve shromáždění lidu Božího, zde v Bratislavě, r. 573 podle malého cyklu. Před požehnáním jsme řekli: „Slavte Hospodina z nebes …“ a po požehnání „… který činíš dílo na počátku“ jsme řekli pijut „Boh je pán nad všemi činy …“ až po „… a svatá zvířata“, a potom žalm „Nebesa vypravují slávu Boží …“, a potom „Naší povinností je chválit …“ a kadiš.
— Chatam Sofer, Responsa 1, 56

Připadne-li požehnání slunce na den před začátkem Pesachu, 14. nisan (jako tomu je v r. 2009), je zvykem, že se shromažďuje obec, aby řekla požehnání (neboť je lepší říci je s obcí než sám), ale nedělají se k této příležitosti velká shromáždění, protože zbývá málo času do zničení chámecu biur chamec a není žádoucí, aby lidé riskovali přestoupení zákazu chámecu.

Připadne-li požehnání slunce na svátek (jako tomu bude v r. 2121), kdy připadne požehnání slunce na sedmý den pesachu), žehná se o svátku, a tehdy se patří udělat to ve velkém shromáždění.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ברכת החמה‎‎ na hebrejské Wikipedii.

Související článkyEditovat

BibliografieEditovat

  • GARLIC, Menachem Mendl. Birkat ha-chama kehilchatah. Jeruzalém: Orajta, 1983. (hebrejsky) 
  • STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Překlad Alena Smutná. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-551-8. S. 22-23. 
  • TUKCINSKI, Jechiel Michal. Tkufat ha-chama u-virchatah. Jeruzalém: [s.n.], 1925. (hebrejsky) 

Externí odkazyEditovat