Peyerovy pláty

Peyerovy pláty (někdy též Peyerovy plaky, zkráceně PP) jsou organizovanou lymfoidní tkání tenkého střeva, tvořící součást slizničního imunitního systému. Byly pojmenovány po významném švýcarském anatomovi přelomu 17. a 18. století Johannu Conradu Peyerovi. Jejich počet se mění v průběhu života. U člověka dosahuje vrcholu před 20. rokem života (okolo 200) a pak posupně klesá až k rozmezí 70–100.^[1]

Struktura a lokalizace

Peyerovy pláty (PP) jsou tvořeny shluky lymfoidních folikulů obsahujících hlavně folikulární dendritické buňky, B-lymfocyty a makrofágy. V interfolikulární oblasti se nacházejí dendritické buňky, B-lymfocyty, makrofágy a T-lymfocyty. Folikulární a interfolikulární oblasti jsou z lumenální strany obklopeny speciálním epitelem, který oproti běžnému střevnímu epitelu produkuje významně menší množství hlenu a obsahuje velké množství M-buněk. M-buňky jsou uzpůsobeny k vzorkování antigenů (sampling) a jejich transportu k buňkám lymfatické tkáně. To se děje zejména pomocí transcytózy, kterou mohou zneužívat pro svůj vstup do těla i některé patogeny.^[2] Vzhledem tomu, že PP nemají nutriční funkci, postrádají na svém povrchu dlouhé mikroklky charakteristické pro buňky střevního epitelu. PP jsou obecně jedním z míst, kde dochází k ustavování tolerance vůči neškodlivým potravním antigenům^[3].

Peyerovy pláty se nacházejí po celé délce tenkého střeva, ale jejich počet výrazně stoupá směrem dolů. Relativně vzácné jsou v lidském duodenu (okolo 10), četnější v jejunu (okolo 100) a nejčetnější v ileu (okolo 150) s největším výskytem v jeho koncové části.^[1] Skládají se z B-buněčných folikulů obklopených menší T buněčnou oblastí. Počet folikulů se výrazně liší u jednotlivých druhů savců. Myší PP obsahují do deseti folikulů, lidské až několik set.^[4]^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c J. S., Cornes. Gut. June, roč. 1965, čís. 6(3), s. 225–229. Dostupné online. PMID 18668777.
↑ OUZILOU, Laurent; CALIOT, Elise; PELLETIER, Isabelle. Poliovirus transcytosis through M-like cells. Journal of General Virology. 2002-01-01, roč. 83, čís. 9, s. 2177–2182. Dostupné online [cit. 2017-04-28]. DOI 10.1099/0022-1317-83-9-2177.
↑ HAUET-BROERE, Femke; UNGER, Wendy W. J.; GARSSEN, Johan. Functional CD25– and CD25+ mucosal regulatory T cells are induced in gut-draining lymphoid tissue within 48 h after oral antigen application. European Journal of Immunology. 2003-10-01, roč. 33, čís. 10, s. 2801–2810. Dostupné online [cit. 2017-04-28]. ISSN 1521-4141. DOI 10.1002/eji.200324115. (anglicky)
↑ FUJIMOTO, Kyoko; FUJII, Gen; SAKURAI, Hitomi. Intestinal Peyer’s patches prevent tumorigenesis in ApcMin/+ mice. Journal of Clinical Biochemistry and Nutrition. 2015-01-01, roč. 56, čís. 1, s. 43–48. Dostupné online [cit. 2017-04-28]. DOI 10.3164/jcbn.14-115. PMID 25678750.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Peyerovy pláty na Wikimedia Commons

[:0-1] J. S., Cornes. Gut. June, roč. 1965, čís. 6(3), s. 225–229. Dostupné online. PMID 18668777.

[2] OUZILOU, Laurent; CALIOT, Elise; PELLETIER, Isabelle. Poliovirus transcytosis through M-like cells. Journal of General Virology. 2002-01-01, roč. 83, čís. 9, s. 2177–2182. Dostupné online [cit. 2017-04-28]. DOI 10.1099/0022-1317-83-9-2177.

[3] HAUET-BROERE, Femke; UNGER, Wendy W. J.; GARSSEN, Johan. Functional CD25– and CD25+ mucosal regulatory T cells are induced in gut-draining lymphoid tissue within 48 h after oral antigen application. European Journal of Immunology. 2003-10-01, roč. 33, čís. 10, s. 2801–2810. Dostupné online [cit. 2017-04-28]. ISSN 1521-4141. DOI 10.1002/eji.200324115. (anglicky)

[4] FUJIMOTO, Kyoko; FUJII, Gen; SAKURAI, Hitomi. Intestinal Peyer’s patches prevent tumorigenesis in ApcMin/+ mice. Journal of Clinical Biochemistry and Nutrition. 2015-01-01, roč. 56, čís. 1, s. 43–48. Dostupné online [cit. 2017-04-28]. DOI 10.3164/jcbn.14-115. PMID 25678750.

[1]

[2]

[3]

[4]