Petr Ivanovič Skipetrov
Svatý Petr Ivanovič Skipetrov (4. června 1863, Vjazniki – 19. lednajul./ 1. února 1918greg., Petrohrad) byl ruský protojerej ruské pravoslavné církve a mučedník.
| Svatý Petr Ivanovič Skipetrov | |
|---|---|
 | |
| Protojerej a mučedník | |
| Narození | 4. června 1863 Vjazniki, Ruské impérium |
| Úmrtí | 19. lednajul./ 1. února 1918greg. Petrohrad, Ruská sovětská federativní socialistická republika |
| Svátek | 19. leden (1. únor) gregoriánský kalendář |
| Místo pohřbení | Tichvinský hřbitov v Petrohradu |
| Vyznání | pravoslaví |
| Svatořečen | 26. prosince 2001 Ruská pravoslavná církev |
| Uctíván církvemi | Ruská pravoslavná církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se 4. června 1863 ve městě Vjazniki. Jeho otec Ioann Jefimovič (1830-1870?) a dědeček Jevfimij Skipetrov (1805-1865) sloužily celý život jako kněží v chrámu ve vesnici Stanki ve Vladimírské oblasti, 10 verst od Vjazniků. Petr měl tři bratry a jednu sestru; Maria Šustovskaja (1855-1920), Pavel (1857-1909), kněz vesnice Malyje Lipki Michail (1858-1924) a náčelník Oddělení vojenského a námořnického zpravodajství v Petrohradu Vasilij (1860-po roce 1920).
Studoval na Šujském duchovním učilišti.
Roku 1884 dokončil studium ve Vladimirském duchovním semináři a stal se psalomščikem (žalmista).
Dne 18. února 1884 byl rukopoložen na diakona a začal sloužit v soboru svatého Izáka v Petrohradu.
Roku 1890 dokončil studium na Petrohradské duchovní akademii s titulem kandidáta bohosloví, téma kandidátské práce: Mravní světonázor Innokentija, arcibiskupa chersonského a tavričeského.
Dne 14. září 1892 byl metropolitou petrohradským a ladožským Isidorem (Nikolským) rukopoložen na jereje. Stal se knězem chrámu sirotčince knížete Oldenburského.
Dne 30. června 1898 se stal knězem chrámu ikony Bohorodice - zármutek náš v radost proměňující. Od 1. února 1912 až do roku 1918 byl představeným tohoto chrámu.
V letech 1894-1900 byl učitelem v sirotčinci velkokněžny Alexandry Nikolajevny a v letech 1900-1917 v Gromovském sirotčinci.
Oženil se s Antonií Nikolajevnou Zaozjorskou, dcerou hypodiakona soboru svatého Izáka. Spolu měli 13 dětí.
Dne 18. ledna 1918 dostal chrám Ikony Bohorodice telefonát aby se další den ve 3 hodiny dostavili k metropolitovi představený chrámu otec Petr a protojerej V. Pokrovskij. Druhý den se v půl třetí vypravili do Alexandro-Něvské lávry. Před příchodem do lávry byli upozorněni na neklid v lávře, jelikož byly slyšet výstřely. Poblíž lávry je potkal syn otce Petra – Nikolaj, absolvent duchovního semináře, který je žádal aby nevstupovali do lávry. Oba protojerejové i přes varování vstoupili do lávry.
Toho dne vstoupili do lávry příslušníci Rudé armády s příkazem konfiskace majetku podepsaného komisařkou Alexandrou Kollontajovou. Metropolita Veniamin (Kazanskij) a představený lávry biskup Prokopij (Titov) odmítajíc vzdát se majetku byli se všemi duchovními lávry zatčeni. Poplach a výzvy k záchraně lávry přilákalo mnoho lidí a Rudá armáda byla nucena uprchnout. Brzy se však vrátili, monachy se se snažili z monastýru vyhnat a hrozili střelbou. Všichni lidé zde zůstali otec Petr se obrátil s pastorační prosbou na příslušníky Rudé armády aby přestali s vyhrožováním, neznesvětili chrám a celou lávru a neubližovali neozbrojeným lidem. V reakci na to zazněly vystřely a otec Petr byl smrtelné zraněn. Podle svědectví měla jeho tvář klidný výraz. Potom mu rozbili hlavu pažbou pušky. Ozbrojení uprchli a schovali se před rozrušený davem. Střelba prošla spodní čelisti a uvízla v šíji. Poté byl povolán jeho syn lékař Petr Petrovič. Ten jej nechal převézt do lazaretu města č. 246, lékařům se jej nepodařilo zachránit. Zemřel večer ve 22:45.
Dne 21. ledna proběhl celonárodní církevní průvod ze všech petrohradských chrámů směrem do Soboru Kazaňské ikony Matky Boží, kde metropolita Veniamin promluvil k lidu a vedl vzpomínkový obřad za otce Petra.
Následujícího dne byl pohřben v chrámu ve kterém sloužil. Úřady následně rozhodly o přenesení těla na Tichvinský hřbitov.
Dne 31. března 1918 patriarcha Tichoň vedl bohoslužbu v chrámu Moskevského duchovního semináře za odpočinek za odpočinek Božích služebníků, kteří byli za pravoslavnou víru zabití. Patriarcha připomněl také otce Petra.
Roku 1935 byl z důvodu stavby nekropole veřejných osobností na Tichvinském hřbitově zničen hrob otce Petra.
Roku 1994 bylo s pomocí jeho vnučky Galiny Michajlovny Skipetrové identifikován hrob jejího dědečka a hrob byl restaurován. Dne 27. září 1994 byl na něm vztyčen pamětní kříž.
Roku 1994 byla po něm pojmenována farní škola chrámu Vzkříšení.
Kanonizace editovat
Dne 26. prosince 2001 jej Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.
Jeho svátek je připomínán 1. února (19. ledna – juliánský kalendář).
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Ivanovič Skipetrov na Wikimedia Commons - (rusky) Drevo
- (rusky) Databáze Novomučedníků a vyznavačů ruských: Petr Ivanovič Skipetrov
