Petljakov Pe-2

sovětský střemhlavý bombardér

Petljakov Pe-2 (rusky Петляков Пе-2) byl sovětský dvoumotorový střemhlavý bombardér používaný během druhé světové války. Jako jeden z pozoruhodných taktických útočných letounů války se osvědčil také jako těžký stíhač, noční stíhač (varianta Pe-3) a jako průzkumný letoun. Pe-2 byl co do počtu nejdůležitějším sovětským bombardérem druhé světové války a na svém vrcholu představoval 75 % sovětských dvoumotorových bombardovacích sil.[2] Sověti vyrobili během války Pe-2 ve větším počtu (11 430 vyrobených kusů) než kteréhokoli jiného dvoumotorového bojového letounu kromě německého Junkersu Ju 88 a britského Vickers Wellingtonu. Několik komunistických vzdušných sil tento typ využívalo po válce, kdy se stal známým pod zpravodajským označením NATO Buck.

Pe-2
Pe-2FT v muzeu v Moninu
Určenístřemhlavý bombardér
PůvodSovětský svaz
Výrobcetov. č.22 (Kazaň), tov. č.39 (Moskva), tov. č.124 (Kazaň), tov. č.125 (Irkutsk)
ŠéfkonstruktérVladimír Petljakov
První let22. prosince 1939
Zařazenobřezen 1941
Vyřazeno1951 (Sovětské letectvo), 1957 (Polské letectvo)
UživatelSovětské letectvo
Československé letectvo, Polské letectvo, Bulharské letectvo
Vyrobeno kusů11 070 (+ 360 Pe-3)[1]
VariantyPetljakov Pe-3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V létě roku 1938 dostala letecká konstrukční kancelář CKB-29 požadavek na konstrukci dvoumotorového rychlého výškového stíhacího letounu. K zalétání dvoumístného prototypu Petljakov VI-100 (Vysotnyj Istrebitěl) vyrobeného v leteckém závodě č. 156, došlo 22. prosince 1939 pilotem P. M. Stěfanovským, avšak zkoušky ještě pokračovaly do května roku následujícího. Motory byly vidlicové dvanáctiválce V. K. Klimova M-105P po 772 kW s turbokompresory TK-3. Letoun měl zabudovány čtyři pevné kanóny ŠVAK ráže 20 mm, pozorovatel/radista ovládal jeden pohyblivý kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm. Dne 11. dubna 1940 byl ke zkouškám připraven druhý prototyp VI-100 (Dubljor), který již 15. dubna s pilotem Chripkovem havaroval a již se neopravoval. Bylo rozhodnuto další práce zastavit a na základě vyhodnocení bojů Luftwaffe v Polsku byl zadán požadavek na přeměnu stroje na střemhlavý bombardér.

Koncepce VI-100 tak byla přepracována na PB-100 (Pikirujuščij Bombardirovščik). PB-100 byl poháněn dvojicí motorů VK-105R a vybaven aerodynamickými brzdami, které snižovaly rychlost při střemhlavém letu. Výzbroj se skládala z jednoho pevného kulometu ŠKAS v přídi, jednoho pohyblivého v zadní části pilotní kabiny a jednoho na výklopném závěsu pod trupem za křídlem. Koncem roku 1940 byly dodány první dva sériové kusy, během roku 1941 již bylo vyrobeno 1867 kusů. V lednu 1941 typ obdržel nové označení, Pe-2.

Od června 1942 byl Pe-2 modernizován, aby se zlepšila ochrana před německými stíhačkami. Byla zesílena střelecká výzbroj, nová verze označená Pe-2 FT (Frontovoje Trebovanije) dostala novou otočnou věž s výkyvným kulometem UBT ráže 12,7 mm, který nahradil dříve používaný ŠKAS ráže 7,62 mm. Stejnou zbrojní modernizaci prodělalo i spodní střeliště a kulomety na přídi. Dále bylo zlepšeno pancéřování pilotního prostoru, nosné plochy dostaly aerodynamicky lepší kryty motorů. Letadla vyráběná od února 1943 byla poháněna výkonnějšími motory VK-105PF o výkonu 927 kW (1260 k). Rychlost se tak zvýšila o 40 km/h. Nosnost pum u původních Pe-2 byla 600 kg, čtyři pumy po 100 kg v trupové pumovnici a po jedné 100 kg pumě v malých pumovnicích v motorových gondolách. Pro střemhlavé útoky byly pumy montovány na čtyři závěsníky pod křídlem. Při přetížení a menší zásobě paliva unesl na vnějších závěsech až 1000 kg (4 x 250 kg nebo 2 x 500 kg). Vnější závěsy výrazně snižovaly rychlost a dolet stroje.

Koncem roku 1943 se začala vyrábět varianta Pe-2FZ s modifikovanou střeleckou věží. Další přestavbou byl Pe-2R, dálkový letoun schopný hloubkového i výškového průzkumu. Vybaven byl širokoúhlou kamerou instalovanou v pumovnici.

Ve verzi Pe-2 VI byl letoun přestavěn na těžký stíhač, takto upravené letouny byly zařazeny do výroby, a poté i do výzbroje pod označením Pe-3/Pe-3 bis. Celkem bylo vyrobeno 11 427 exemplářů různých obměn.

Služba

editovat
 
Sovětští piloti a pozemní personál pózují před střemhlavým bombardérem Pe-2 v Poltavě, červen 1944.

Letadla Pe-2 byla Rudé armádě k dispozici již při přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem, ovšem velká část z nich byla zničena. K většímu bojovému nasazení Pe-2 došlo v červenci 1941 u Smolenska. Pe-2 byly během války základním frontovým bombardérem s působnosti na celé linii fronty, nesly značnou část bojové činnosti. Po ukončení bojů v Evropě byly použity k útoku na Japonsko v srpnu 1945.

V průběhu druhé světové války sloužilo několik Pe-2 v řadách finského letectva, koncem války obdržela několik těchto letadel i 1. československá smíšená letecká divize v SSSR. Koncem roku 1944 byl v SSSR formován 1. polský smíšený letecký sbor, mající v sestavě bombardovací divizi se třemi pluky. Jako základní bojový typ byl pro ně vybrán Pe-2FT. Na jaře 1945 se divize přesunula na letiště v osvobozené části Polska, kde nadále probíhalo přeškolování polských osádek.

Po ukončení války sloužily Pe-2 také u letectva Bulharska, Jugoslávie, Polska a Československa. K 1. říjnu 1945 vlastnilo polské letectvo celkem 113 Pe-2FT a 11 cvičně bojových UPe-2. Začátkem 50. let 20. století byly nahrazovány typem Tupolev Tu-2 a dosloužily příchodem proudových strojů Iljušin Il-28.

Třicet dva letouny Pe-2 FT a tři cvičné UPe-2 přilétly v květnu 1946 na letiště Kbely v Praze. V období 20. června až 1. srpna 1946 zde pod vedením sovětských instruktorů kpt. Pantělejeva a por. Katajeva proběhl přeškolovací kurs pro československý létající i pozemní personál. Již 9. května 1946 byl založen bombardovací letecký pluk, kam byla větší část letounů Pe-2 po skončení přeškolovacího kursu zařazena. Zbytek letounů byl uskladněn jako záloha. Stroje zařazené k 1. letce bombardovacího leteckého pluku nesly označení příslušnosti písmeny LV. Základem budované 2. letky byly letouny označované písmeny MU. V létě roku 1947 operovalo československé letectvo s letouny UPe-2 LV-1 a LV-2 a Pe-2FT LV-5 až LV-14 a MU-3 až MU-5 a MU-9 až MU-13. 14. července 1947 pluk přelétl na Slovensko. Petljakovy v Československu sloužily od října 1947 pod označením B/CB-32 do poloviny roku 1951.

Specifikace (Pe-2)

editovat
 
Petljakov Pe-2M-82
 
Sériový Pe-2

Údaje dle[3]

Technické údaje

editovat
  • Osádka: 3
  • Rozpětí: 17,20 m
  • Délka: 12,66 m
  • Výška: 3,50 m
  • Nosná plocha: 40,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 5 870 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 8 520 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvanáctiválcový vidlicový motor Klimov M-105R nebo RA
  • Výkon pohonné jednotky: 1100 k

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 540 km/h
  • Počáteční stoupavost: 436 m/min
  • Dostup: 8 800 m
  • Dolet: 1200 km

Výzbroj

editovat
  • dva pevné kulomety UBS ráže 12,7 mm v přídi
  • pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm v otočné věži
  • kulomet UBT případně ŠKAS ráže 7,62 mm pro obranu zadní polosféry.

Reference

editovat
  1. Medved', Khazanov 2007, p. 152
  2. Smith, Peter C. Petlyakov Pe-2 'Peshka'. Ramsbury, Marlborough, Wiltshire, UK: The Crowood Press, 2003. ISBN 1-86126-588-3.
  3. GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka, 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Petljakov Pe-2, s. 446. 

Literatura

editovat
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3. Praha: Naše vojsko, 1992. 376 s. ISBN 80-206-0117-1. Kapitola Střední bombardovací letouny, s. 146 a 147. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 28 a 29. 
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. 2. vyd. Praha: Svojtka & Co., 1998. ISBN 80-7237-203-3. S. 446 až 449. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 

Externí odkazy

editovat