Parlamentní volby ve Finsku 1924

Parlamentní volby konané 1. – 2. dubna 1924 ve Finsku byly předčasné volby po zatčení komunistických poslanců a hrozbě rozpuštění parlamentu prezidentem Ståhlbergem. Zvítězili v nich sociální demokraté, kteří ale po volbách skončili v opozici, a většinovou vládu složili společně pravicové strany. Premiérem se stal Lauri Ingman z Národní koalice.

Parlamentní volby ve Finsku 1924
StátFinsko Finsko
Druh volebparlamentní
Volební termín1. – 2. duben 1924
Předchozí volbyVolby 1922
Následující volbyVolby 1927
Volební účast57,4 %
Výsledky
200 mandátů
Väinö Tanner P. V. Heikkinen Antti Tulenheimo
Väinö Tanner P. V. Heikkinen Antti Tulenheimo
volební lídr volební lídr volební lídr
Finská sociálně demokratická strana Agrární svaz Národní koaliční strana
255 068 hlasů 177 982 hlasů 166 880 hlasů
29,02 % 20,25 % 18,99 %
60  mandátů 44  mandátů 38  mandátů
7 1 3
Eric von Rettig Oskari Mantere
Eric von Rettig Oskari Mantere
volební lídr volební lídr
Švédská lidová strana Volební sdružení socialistického dělnictva a malorolníků Národní pokroková strana
105 733 hlasů 91 839 hlasů 79 937 hlasů
12,03 % 10,45 % 9,09 %
23  mandátů 18  mandátů 17  mandátů
2 9 2

Předcházející událostiEditovat

V srpnu 1923 proběhla ve Finsku vlna zatýkání komunistických představitelů. Ve vazbě skončilo na 200 komunistů včetně 27 poslanců zvolených za Socialistickou stranu práce. Následně byli obviněni ze zrady a odsouzeni k mnohaletým žalářům. Vyšlo najevo, že celá Socialistická strana práce je pouze prodlouženou rukou ilegální Finské komunistické strany se sídlem v sovětském Rusku. Po snížení počtu poslanců v parlamentu chtěl premiér Kallio pokračovat ve vládě, ale prezident se klonil k vypsání předčasných voleb. Až po hrozně rozpuštění parlamentu premiér odstoupil a byly vypsány nové volby na začátek dubna 1924. Komunisté se po zákazu Socialistické strany práce přeorganizovali. Nevznikla nová strana ze strachu z nového zákazu, ale jen volné sdružení předáků z jednotlivých místních organizací, tzv. Volební sdružení socialistického dělnictva a malorolníků.

Volební výsledkyEditovat

Volební účast byla 57,4 %, což je o 1,1 % méně než v předchozích volbách. Opět zvítězila Sociálně demokratická strana, která posílila na úkor oslabených komunistů. Ostatní strany si udržely více méně své mandáty.

Politická strana Hlasy v % (změna) Mandáty (změna)
Finská sociálně demokratická strana (SPD) 29,02 +3,96 60 +7
Agrární svaz (ML) 20,25 −0,02 44 -1
Národní koaliční strana (KOK) 18,99 +0,84 38 +3
Švédská lidová strana (RKP) 12,03 −0,38 23 -2
Volební sdružení socialistického dělnictva a malorolníků (STPV) 10,45 −4,36 18 -9
Národní pokroková strana (ED) 9,09 −0,12 17 +2

Sestavování vládyEditovat

Poprvé za poslední tři roky se podařilo sestavit většinovou vládu (celkem 122 poslanců z 200). Premiérem se stal Lauri Ingman z Národní koalice. Vládu následně tvořili vedle Národní koalice ještě agrárníci, švédští lidovci a poslanci Národně pokrokové strany. Koalice vydržela do března 1925, kdy ji opustili agrárníci kvůli sporu o důchody státních zaměstnanců. Následně vznikl menšinový kabinet Anttiho Tulenheima z Národní koalice, který přizval k vládnutí agrárníky. Za největší úspěch vlády se dá považovat zavedení úrazového pojištění zaměstnanců. Vláda padla po roztržce ohledně financování finského námořnictva, které potřebovalo nutně renovaci.

V prosinci 1925 nastoupil na místo premiéra opět agrárník Kyösti Kallio, pokračoval v práci předešlé vlády a ještě aktivně vystupoval na půdě Společnosti národů. Finové navrhli poskytnutí mezinárodní finanční pomoci napadenému státu a návrh byl po mnoha diskuzích v roce 1930 skutečně přijat. Koalici položila opět otázka financování obrany a nesrovnalosti v ní. Od prosince 1926 nastoupil na místo premiéra poprvé sociální demokrat a to Väinö Tanner. Sociální demokraté složili vládu pouze ze svých poslanců (tj. 60 poslanců z 200). Náměstkyní se stala Miina Sillanpääová jako první žena v historii Finska. Sociální demokraté spolupracovali se švédskými lidovci a Národně pokrokovou stranou a podařilo se jim prosadit vybudování pobřežní obrany společně s výstavbou válečných lodí Väinämöinen a Ilmarinen. Sociální demokraté tak dokázali, že jsou profinskou a demokratickou stranou.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1924 Finnish parliamentary election na anglické Wikipedii.