Pardžanja

Pardžanja je védský bůh deště spojovaný také s plodností lidí, zvířat i rostlin a také hromem a bleskem. Jsou mu věnovány tři rgvédské hymny a to 5.83, 7.101 a 7.102.

Pardžanja je synem Djause, boha nebes, zároveň s ním však jako oplodňovatel země – bohyně Prthiví splývá. Jako řvoucí býk oplodňuje rostliny svým semenem, vládne hromu a blesku a trestá démony a zločince. Jakožto hromovládce byl nahrazen Indrou.^[1]^[2]

Slovo pardžanja jako běžné podstatné jméno znamená „dešťový mrak“. Vychází z praindoevropského jména hromovládce *Perkwunos které je odvozeno od *perkwu „dub“, což souvisí s zasvěcením tohoto stromu právě hromovládným bohům.^[3]

Reference editovat

↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 245.
↑ ELIADE, Mircea. Pojednání o dějinách náboženství. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-589-4. S. 101.
↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 241-244.

Externí odkazy editovat

Encyklopedické heslo Pardžanja v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Rgvédský hymnus 5.83 (anglicky)
Rgvédský hymnus 7.101 (anglicky)
Rgvédský hymnus 7.102(anglicky)

[1] WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 245.

[2] ELIADE, Mircea. Pojednání o dějinách náboženství. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-589-4. S. 101.

[3] WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 241-244.

[1]

[2]

[3]