Otevřít hlavní menu

Souřadnost

(přesměrováno z Parataxe)

Souřadnost (parataxe) je v jazykovědě syntaktický vztah, kdy jsou dva syntaktické prvky spojeny tak, že ani jeden není gramaticky ani významově závislý na druhém, oba mají stejnou platnost a mohou existovat samostatně.

Nejčastěji se pojmu souřadnost užívá v užším významu v souvislosti se souvětími. V případě souřadného spojení dvou vět není ani jedna v členěna do druhé jako její člen. Opakem souřadnosti je podřadnost.


Souřadné spojeníEditovat

Výrazy jsou spojovány:

  • Pomocí souřadicích spojek, např. a, i, ani, nebo, či ap.:
    • s užitím jedné spojky (syndeticky): Petr, Pavel, maminka a tatínek šli do ZOO.
    • s užitím více spojek (polysyndeticky):
      • průběžně: Petr a Pavel a maminka a tatínek si pustili film.
      • s bezspojkovým členěním: Petr a Pavel, maminka a tatínek.
  • Bezspojkově (asyndeticky): Petr, Pavel, maminka, tatínek. (Viz juxtapozice.)
  • Pomocí příslovcí, např. hned – hned, jak – tak, jinak ap.

V češtině je nejběžnější syndetické spojení, zatímco například v latině se daleko častěji užívá spojení asyndetické nebo polysyndetické.

Vztahy mezi jednotlivými syntaktickými prvkyEditovat

Mezi dvojicemi souřadně spojených syntaktických prvků může být různý vztah. Ten lze odhadovat podle použité spojky nebo způsobu spojení. Před spojkami a, i a ani se ve slučovacím poměru nepíše čárka, v ostatních případech spojení se prvky oddělují čárkou. Je-li použito více spojek za sebou, čárka se píše pouze před první z nich.

  • slučovací: čárka bez spojky, a, i, ani, ani – ani, hned – hned, napřed – potom
  • stupňovací: ba, ba – i, ba – ani, nejen – ale, nejen – i, nejen – nýbrž, dokonce, (nejen) – ale i; ve stupňovacím významu se často používají i slučovací spojky, v takovém případě se před nimi píše čárka (tedy přidáním čárky se možnosti uvedené později zdůrazňují)
  • odporovací: ale, však, avšak, (sice) – ale, nýbrž, leč
  • vylučovací: nebo, anebo, buď – nebo, buď – anebo, či
  • příčinný (důvodový): neboť, vždyť, totiž
  • důsledkový: proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tak.

PříkladyEditovat

Přišel Petr a Jirka. – souřadné spojení slov Petr a Jirka pomocí spojky a.
Na dvoře byly slepice, kachny, husy a pes. – souřadné bezspojkové spojení několika členů (slepice, kachny, husy), poslední člen (pes) je připojen spojkou a.
Přestalo pršet a děti vyběhly ven. – souřadné spojení dvou vět.

Souvětí souřadnéEditovat

Pokud se v souvětí vyskytují alespoň dvě věty hlavní, označujeme souvětí jako souvětí souřadné, protože dvě hlavní věty jsou souřadně spojeny. Věty vedlejší jsou na členy vět hlavních napojeny podřadně, s jinými větami vedlejšími se mohou vázat souřadně i podřadně. Souvětí se dvěma souřadně spojenými vedlejšími větami se přesto označuje jako souvětí podřadné, pokud obsahuje jen jednu větu hlavní.

Souřadnost a podřadnost si často konkurují, tj. vztah dvou vět lze vyjádřit jak souřadně, tak podřadně:
Nepřátelé dobyli město a vypálili ho. (souřadné spojení)
Když nepřátelé dobyli město, vypálili ho. (podřadné spojení)
Dostal jsem dárek, který jsem si přál. (podřadné spojení)

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

Podrobně o syntaktických vztazích pojednávají např. následující publikace:

  • ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. 2. vyd. Olomouc: Rubico, 2008. ISBN 978-80-7346-093-8.
  • Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. (2008: ISBN 978-80-7106-484-8.)
  • Příruční mluvnice češtiny. 2., opr. vyd. [i. e. 4. vyd.]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7106-624-8.
  • ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. 4. vyd., v Karolinu 2., dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2360-3.
  • NOVOTNÝ, Jiří a kol. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 80–81.