Otakar Nekvasil
Otakar Nekvasil (30. srpna 1869 Karlín[1] – 28. prosince 1933 Praha-Podolí[2]) byl český a československý stavební podnikatel, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění Republiky československé.
| Otakar Nekvasil | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | staročeská str. Česká státopráv. dem. Čs. národní demokracie |
| Narození | 30. srpna 1869 Karlín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. prosince 1933 (ve věku 64 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Choť | Libuše Šámalová |
| Rodiče | Václav Nekvasil |
| Alma mater | česká technika Praha |
| Profese | stavební inženýr, stavitel, architekt, podnikatel a politik |
| Commons | Otakar Nekvasil |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatVystudoval pražskou techniku. Byl prvním synem pražského stavebního podnikatele Václava Nekvasila (1840-1906). Po otcově smrti převzal roku 1906 jeho podnik a dále ho rozšířil. Šlo o jednu z největších českých stavebních společností. Prováděla velké zakázky jako Akciové ledárny v Braníku nebo palác Koruna, palác Adria či budova Městské knihovny v Praze. Od roku 1909 byl členem správní rady a výkonného výboru České průmyslové banky a členem správní rady Českomoravské Kolben-Daněk. Za první světové války byl členem domácího protirakouského odboje (Maffie).[3][4]
Po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii.[5] V rámci strany patřil původně ke straně staročeské. V parlamentu byl referentem pro přijetí prvního československého zákona o podpoře stavebního ruchu.[4] Profesně se uvádí jako stavitel a architekt.[6]
Působil jako místopředseda Spolku československých inženýrů a architektů. Provedl stavbu české techniky v Dejvicích, zemědělské muzeum v Bratislavě a objekt krajského soudu tamtéž. Jeho firma zbudovala rovněž krajský soud a elektrárnu v Užhorodě. Zasloužil se i o rozvoj automobilismu. Byl místopředsedou, později předsedou Autoklubu Republiky Československé. V této funkci navazoval kontakty s podobnými organizacemi v zahraničí a na sklonku života docílil sjednocení všech autoklubů v Československu do jednoho sdružení.[4]
Počátkem roku 1931 onemocněl ledvinovou chorobou. Po osmi měsících ale dočasně překonal zdravotní potíže a vrátil se do aktivního vedení své firmy, kterou tehdy převedl na akciovou společnost.[4] Zemřel v prosinci 1933 v podolském sanatoriu.[2] Jen necelé dva týdny předtím zemřela i jeho manželka Libuše rozená Šámalová.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí, sign. POD Z6, s. 193
- ↑ Stavitel bez bázně a hany [online]. profit.cz [cit. 2011-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
- ↑ a b c d e Ing. arch. Otakar Nekvasil zemřel. Národní politika. Prosinec 1933, roč. 51, čís. 356, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Otakar Nekvasil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Nekvasil na Wikimedia Commons - Otakar Nekvasil v Revolučním národním shromáždění
