Wikipedie

Odra (rafinerie)

Odra, průmysl minerálních olejů byla rafinerie v Bohumíně.

Odra, Mineralölindustrie A. G. Neu-Oderberg
Základní údaje
Právní formaAG – akciová společnost
Datum založení1922
ZakladatelHeinrich Larisch von Mönnich II.
SídloBohumín
Souřadnice sídla49°53′59,61″ s. š., 18°20′55,34″ v. d.
Charakteristika firmy
Produktyropné produkty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Továrna byla založena hrabětem Jindřichem Larisch-Mönnichem II. v roce 1887 právě v této lokalitě pro své dobré železniční spojení s ropnými nalezišti v Haliči. S růstem výroby a potřebou efektivní dopravy byly vybudovány dvě vlečkové koleje. V roce 1930 dosahovala délka kolejí v závodě délky 4 kilometrů, na kterých pojížděly 2 vlastní lokomotivy a 200 cisteren .[1] Poslední koleje byly sneseny v roce 2008.[2]

Právě v roce vzniku rafinerie byl stanoven nový celní tarif na dovoz suroviny (ropy), tehdy zvané petrolej. Bylo výhodné dovážet ropu z Baku, protože byla destilovaná již na místě těžby. Aby vyhověla celním předpisům, byl do destilátu (petroleje) přidáván tmavý olej, který bylo možno snadno znovu oddělit destilací.[3][4]

V počátečních letech byly hlavními produkty petrolej na svícení a parafin. Vybavení rafinerie odpovídalo technické úrovní doby: kotlová destilace ropy, kyselinová rafinace petrolejového destilátu a ohněm vyhřívaný mísicí kotel pro výrobu tzv. kolomazi.[5]

V roce 1893 továrnu zakoupila uherská (maďarská) společnost Mineralöl-Raffinerie A. G., se sídlem Budapest V. Dorottya utca 7,[6] která závod v roce 1904 rozšířila o zařízení pro výrobu parafínu a svíček.[1]

V roce 1912 byl ředitelem Karl Meissner.[7]

O významu rafinerie podává svědectví statistika z let 1913 až 1914, kdy rafinerie vykazovaly výrobu petroleje (metrický cent = 0,1 tuny):[8]

  • Pardubice 229 000 q
  • Bohumín 160 000 q
  • Bratislava 77 000 q
  • Přívoz 53 000 q
  • Šumperk a Kralupy nad Vltavou 48 000 q
  • Kolín 40 000 q

V roce 1920 bylo postaveno zařízení na destilaci za nízkého tlaku.[1]

Rokem 1922 přechází továrna částečně[9] do rukou nové akciové společnosti Odra, Mineralölindustrie A. G. Neu-Oderberg[10] (Odra, průmysl minerálních olejů, a. s. Nový Bohumín). V roce 1923 měla rafinerie kapacitu na zpracování 150 000 tun ropy a byla tak druhou největší rafinerií na území bývalého Československa.[11]

V roce 1930 měla rafinerie zásobníky na 4 000 vagonů vyrobených produktů:[1]

  • benzín letecký
  • benzín automobilní
  • benzín extrakční
  • benzín medicinální
  • petrolej ke svícení
  • petrolej pro pohon traktorů
  • plynový olej
  • modrý olej
  • strojní olej
  • olej pro transformátory
  • olej proti prachu
  • vysocevizkózní autooleje (válcové oleje), chráněné obchodní značkou „Rotor".

Dále vyráběla parafín, asfalt a petrolejový koks.

Pro maloprodej zřídila rafinerie firmu „Photogen spol. s r.o." , která měla po celé republice čerpací stanice.[1]

V roce 1938 vyráběla rafinerie 4 % spotřeby v Československu.[12]

Po 2. světové válce výroba nepokračovala; budovy byly využívána jako sklady firmy Benzina a později i Ferona. Benzina zde skladovala v podzemních a nadzemních cisternách kapalné finální ropné produkty (automobilové benziny, motorová nafta, topné oleje, průmyslové oleje). V zastřešených skladech byly uskladněny vazelíny a tuky v originálním balení. V areálu skladu byl také shromažďován a upravován upotřebený olej,[13] který byl po odvodnění expedován železničními cisternami k regeneraci do podniku Ostramo Ostrava.[14]

Rafinerská kolonie editovat

 
Domy v Červené kolonii

Pro své zaměstnance postavila rafinerie v roce 1908 devět domů (č.p. 375 – 383) se zdivem z neomítnutých cihel. Barva domů dala jméno této kolonii (Červená kolonie) a později i ulici (Červená kolonie). Dům č.p. 377 zničily povodně v roce 1997, a proto byl zbourán. Domy v Červené kolonii byly přestavěny, aby vyhověly požadavkům moderního bydlení, ale zůstal zachován historický ráz.[15]

Staré ekologické zátěže editovat

V letech 1987 až 1989 byl v areálu bývalé rafinerie proveden podrobný hydrogeologický průzkum prostřednictvím hydrogeologických vrtů. Byl zjištěn rozsah kontaminace podzemní vody ropnými látkami. Následně bylo z vrtů po dobu dvaceti let prováděno čerpání kontaminovaných vod. Využití jednotlivých vrtů a intenzita čerpání se měnila se změnami firem provádějící čerpání. Množství vyčerpaných ropných uhlovodíků rok od roku klesalo, a tak bylo možno přikročit k sanaci hornin.[14]

V roce 2007 byla sanována plocha o rozloze 18 592 m², která byla od oddělena od nesanované plochy těsnící konstrukcí. Základním prvkem těsnění byla ropným látkám odolná a nepropustná folie.[14]

V červnu 2021 byla dokončena stavební část dekontaminace území o rozloze 5,5 hektaru po bývalé rafinérii. Následovat bude několik let trvající monitoring a sanace podzemních vod. Až poté bude území sloužit podnikání.[16]

I když zákon ze dne 23. července 1871, kterým se stanovila nová úprava měr a vah přijal metrickou soustavu,[17] v roce 1930 se udávala rozloha areálu 54 356 čtverečných sáhů. tedy 195 500 m² neboli 19,5 hektarů.[1]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f ODRA, průmysl minerálních olejů. inzerát. Mor. Ostrava a Ostravsko-karvínský kamenouhelný revír. 1930, s. 143. Dostupné online. 
  2. ↑ Webová kronika železniční stanice Bohumín - Bohumínské vlečky - Vlečka Rafinerie (Benzina). kronikazelstanicebohumin.estranky.cz [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ XY, AB. Nové clo na petrolej. Národní listy. 1887-06-07, roč. XXVII., čís. 154.. Dostupné online. 
  4. ↑ N, L. Nové clo na petrolej III.. Národní listy. 1887-06-09, roč. XXXVII., čís. 156., s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ INFO@SABRE.CZ, Sabre, www sabre cz, e-mail:. Vybrali jsme z bohaté historie českých olejářských rafinerií | Technický týdeník. www.technickytydenik.cz. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. 
  6. ↑ K. K., Kriegsarchiv, 1917. Ehrenbuch der Oesterreichisch-Ungarischen Wehrmacht: Die Finanz und industrie im Diensen des Krieges. 1. vyd. Wien: Vaterländischer Verlag. 530 s. S. 521. 
  7. ↑ IRRGANG, Friedrich. K. k. Staarprüfungkommissionen. Adressbuch von Brünn. 1912, s. 80. Dostupné online. 
  8. ↑ HOLOVSKÝ, Jan. České město v procesu modernizace mezi lety 1850 až 1914 na příkladu Kolína. dspace.cuni.cz. 2017-11-24. Dostupné online [cit. 2024-01-01]. 
  9. ↑ CHYTIL, Alois. Bohumín (Oderberg). Chytilův úplný adresář Moravy a Slezska. Sv. 1, část 2, Slezsko. 1925, s. 145. Dostupné online. 
  10. ↑ Archiv | ZEDHIA - Onlineportal für historische Wirtschaftsinformationen von 1812 bis 2003. portal.zedhia.at [online]. [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ HOLUB, ŠVAJGL, NEVOSAD, SOUKUP, KOPAL. Století benzínu: Historie rafinérského průmyslu v českých zemích [online]. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2007 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. ISBN 80-85377-98-5. 
  12. ↑ , 1938. Průmysl II. republiky: předběžná zpráva z 25. října 1938. [s.l.]: [s.n.]. 138 s. S. 138. 
  13. ↑ MINISTERSTVO, chemického průmyslu. Vyhláška č. 130/1961 Sb. : Vyhláška ministerstva chemického průmyslu o povinném odvádění a využití upotřebených minerálních (mazacích) olejů [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1961-11-23 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c ADAMČÍK, Michal. Návrh využití areálu bývalého distribučního skladu v Novém Bohumíně [online]. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta, 2009-04-15 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ BOHUMÍN, Město. 7. Rafinerská kolonie. www.mesto-bohumin.cz [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ BOHUMÍN, Město. Skončila stavební část dekontaminace bývalé rafinérky. www.mesto-bohumin.cz [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ Die Neue Maß- u. Gewichts-Ordnung vom 23. Juli 1871. Praha: Linnekogel & Funk, 1892. 85 s. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Odra_(rafinerie)&oldid=23649205“