Obchodní dům Vichr
Obchodní dům Vichr (též uváděný jako obchodní dům Konráda Vichra) je obchodní a kancelářská budova[1] v centru Brna v Kobližné ulici č. 47/19, na rohu s ulicí Vachovou. Byla vystavěna v poválečném období roku 1946 podle návrhu architekta Norberta Trollera pro obchodníka v železářství Konráda Vichra.[2] Po celou dobu své existence slouží obchodním účelům, v 21. století je v suterénu železářství, v přízemí různé obchody včetně domácích potřeb a značky Tescoma, v patře pak papírnictví s hračkářstvím. Budova nepodléhá památkové ochraně.[1]
| Obchodní dům Vichr | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekt | Norbert Troller |
| Výstavba | 1946 |
| Poloha | |
| Adresa | Kobližná 47/19 a Vachova 41/2, Brno-město,  Česko |
| Ulice | Kobližná a Vachova |
| Souřadnice | 49°11′43,51″ s. š., 16°36′42,91″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Konrád Vichr se do Brna přestěhoval v roce 1908.[3] Vyučený v oboru železářství začal pracovat v obchodě německého podnikatele, záhy se osamostatnil a otevřel si vlastní prodejnu v Kobližné ulici.[3] V roce 1910 se oženil s dcerou výrobce hudebních nástrojů Ludmilou Lídlovou.[4] Firma prosperovala, ve 30. letech už byl obchod dvoupatrový s několika zaměstnanci a sortiment se rozšířil o různé domácí potřeby.[5] Vichr skoupil dva domy, v nichž s obchodem začínal.[3]
Na konci 2. světové války však budova vyhořela. Vichr proto nechal přestavět dům o kousek vedle v téže ulici pro obchodní a kancelářské potřeby.[6] Pro architekta židovského původu Norberta Trollera, který se před válkou zabýval zejména řešením obchodních a kavárenských interiérů,[2] to byla jediná brněnská realizace v období mezi jeho návratem z Osvětimi a odchodem do USA.[7]
S nástupem komunismu v Československu byl obchod v roce 1948 znárodněn a následně začleněn do národního podniku Domácí potřeby.[3][5] Po roce 1989 získali potomci Konráda Vichra prostory v restituci zpět, zrekonstruovali je a od roku 1992 v nich obnovili provoz železářství.[3][5] Později otevřeli také další prodejnu v Uhelné ulici u hlavního nádraží.[5] K roku 2007 obchod provozoval pravnuk zakladatele Tomáš Vichr ve spolupráci s dalšími rodinnými příslušníky.[3]
Popis editovat
Jedná se o sedmipatrovou nárožní budovu v křížení brněnských ulic Kobližná a Vachova. Dvě podlaží slouží jako obchodní, dalších pět je určeno kancelářskému provozu.[7]
Na fasádě se v kancelářských podlažích střídá pětice pásů stejných dvojdílných oken s průběžnými pásy parapetů. Dle Renaty Vrabelové „výsledné horizontální členění fasády zaobleným nárožím odkazuje na inspiraci expresivní dynamikou staveb Ericha Mendelsohna“.[2]
Reference editovat
- ↑ a b Objekty: Obchodní a kancelářská budova Vichr [online]. Brněnský architektonický manuál [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c VRABELOVÁ, Renata; ŠLAPETA, Vladimír; SVOBODOVÁ, Petra. Brno moderní : velký průvodce po architektuře 1890-1948. 1. vyd. Praha: Paseka, 2016. 293 s. ISBN 978-80-7432-748-3, ISBN 80-7432-748-5. OCLC 1029875788 S. 61.
- ↑ a b c d e f Železářství funguje s železným zázemím. Brněnský deník [online]. 2007-05-17 [cit. 2021-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-25.
- ↑ MJ; Menš. Ludmila Vichrová [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2015-07-31 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Vichr - Železářství, elektro a domácí potřeby [online]. www.vichr.net [cit. 2021-01-25]. Kapitola Na stejném místě. Od roku 1906.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-25.
- ↑ Česká republika : architektura XX. století : Morava a Slezsko. Příprava vydání Michal Kohout, Stephan Templ, Pavel Zatloukal. 1. vyd. Praha: Zlatý řez, 2005. 332 s. ISBN 80-902810-2-8, ISBN 978-80-902810-2-8. OCLC 71229360 S. 45.
- ↑ a b Lk. Obchodní a administrativní budova [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-09-21 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Obchodní dům Vichr na Wikimedia Commons
