Nihonšoki (日本書紀, Japonská kronika) je druhou nejstarší japonskou dochovanou kronikou.[1] Dílo, zvané také někdy Nihongi (日本紀, Japonské anály), se začalo sepisovat na příkaz císaře Temmua a bylo dokončeno roku 720 za vlády císařovny Genšó. Je pokračováním a doplněním předcházející kroniky Kodžiki z roku 712, se kterou tvoří nejdůležitější pramen pro poznání nejstarších japonských dějin.[2]

Nihonšoki
AutorToneri a Ó no Jasumaro
Původní název日本書紀
ZeměJaponsko
Jazykklasická čínština a japonština
Žánrofficial history
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stránka z Nihonšoki, rané období Heian
Princ Toneri, hlavní tvůrce kroniky Nihonšoki, portrét od Kikučiho Josaiho (1781-1878)

Vznik kroniky

editovat

Na rozdíl od literárního a mytologického charakteru Kodžiki je Nihonšoki vytvořena především jako dílo historické. Její sestavovatelé, mezi kterými byl i tvůrce Kodžiki dvořan Ó no Jasumaro (太 安万侶, asi 660-723),[3] se pod vedením prince Toneriho (舎人親王, 676735) opírali o dnes již nedochovaná historická díla a o úřední záznamy z provincií, které jsou v díle citovány.[2][4] Kronika je sepsána čínsky po vzoru čínských historických děl, z nichž přebírá styl a někdy i celé věty.[4]

Roku 797 se kronika dočkala pokračování nazvaného Šoku Nihongi (続日本紀), které obsahuje japonsky psané a rétoricky stylizované císařské výnosy, nejstarší památky čistě japonské prózy.[4] Tyto dvě kroniky jsou prvními dvěma ze šesti národních japonských historických děl nazývaných souhrnně Rikkokuši (六国史, Šest státních kronik[5]), ve kterých byly dějiny Japonska dovedeny až do roku 887. Po Šoku Nihongi následovaly Nihonkóki (840), Šoku Nihonkóki (869), Montoku džicuroku (879) a Sandai džicuroku (901).

Obsah kroniky

editovat

Kroniku tvoří třicet svazků,[4][6] další svazek obsahující genealogie se nedochoval.[2] První svazky jsou sice také věnovány mytologii a vládě legendárních císařů počínaje prvním z nich, synem nebes Džimmuem, ale další pojednávají o událostech historických, které s tím, jak se blíží datu vytvoření kroniky, nabývají na stále větší věrohodnosti. Časově je kronika dovedena až do vlády císařovny Džitó (686697). Na rozdíl od kroniky Kodžiki jsou v ní také zmínky o vztazích k sousedním zemím[7] a v názvu kroniky se vyskytuje slovo Nihon, kterým Japonci začali označovat svou zemi ve vztahu k cizině.[2]

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. JHTI - Nihon Shoki. pnc-ecai.oiu.ac.jp [online]. [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-21. 
  2. a b c d Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 220
  3. Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 228
  4. a b c d Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 164-165
  5. REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2000. 441 s. ISBN 80-7106-391-6. 
  6. Nihon shoki | Japanese chronicles [online]. [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. 
  7. Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 45