Nekomata

nadpřirozená kočka japonského folkloru

Nekomata (japonsky 猫又, původně 猫また; neko znamená kočka, mata odkazuje na rozštěpení ocasu[1]) je jedním z několika popsaných kočičích jókaiů. Kočky jsou v Japonsku spolu s psíkem mývalovitým a liškou zdrojem lidové pověrčivosti.[2]

Nekomata v lidském oděvu hrající na šamisen, Súši Sawaki, 1737

Od obyčejné kočky se nekomata vzhledově liší pouze tím, že má ocas rozštěpený na dva.[3] Podle tradice se nekomatou stane kočka, většinou bílá, která se dožije dostatečně vysokého věku (stáří předmětu či zvířete je častým původem jókaie), její ocas se rozdělí a začne tropit neplechu.[4] V legendách jsou nekomaty mnohem větší než je pro kočku obvyklé a žijí v lesích a horách. Příběh z roku 1233 popisuje noc, během které nekomata o velikosti většího psa sežrala několik lidí.[5] Algernon Bertram Mitford ve sbírce sbírce Tales of Old Japan z roku 1871 vydal příběh o krvežíznivé nekomatě The Vampire Cat of Nabéshima.[2] Nekomata je součástí obrázkového svitku Hjakkai zukan z roku 1737, jehož autorem je Súši Sawaki a Torijama Sekien nekomatu vyobrazil ve své čtyřdílné ilustrované encyklopedii jókaiů Gazu hjakki jagjó z let 1776–1784.[5]

Podobnou bytostí je bakeneko, která ale nemá dva ocasy a častěji mění podobu jako bake-danuki.[5]

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. OPLER, Morris Edward. Japanese Folk Belief Concerning the Cat. Journal of the Washington Academy of Sciences. 1945, roč. 35, čís. 9, s. 269. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Opler (1945), s. 270.
  3. Foster (2015), s. 88.
  4. Opler (1945), s. 273.
  5. a b c FOSTER, Michael Dylan. The Book of Yokai: Mysterious Creatures of Japanese Folklore. Oakland: University of California Press, 2015. ISBN 978-0-520-27101-2. S. 213–214. (anglicky) 

Související článkyEditovat