Národní úložiště šedé literatury

Národní úložiště šedé literatury (NUŠL) je digitální repozitář, jehož cílem je shromažďovat, uchovávat a zveřejňovat šedou literaturu vyprodukovanou na území České republiky. V současné době je provozovatelem systému Národní technická knihovna.

Digitální repozitář NUŠL

Vznik

NUŠL vznikl v rámci projektu "Digitální knihovna pro šedou literaturu – funkční model a pilotní realizace" financovaného Ministerstvem školství ČR, který probíhal v letech 2008–2011 a na jehož řešení se spolupodílela Národní technická knihovna a Vysoká škola ekonomická v Praze.

• První etapa (duben 2008 – červen 2009)
• Druhá etapa (červenec 2009 – září 2010)
• Třetí etapa (červenec 2010 – prosinec 2011)

Rozhraní

Centrální rozhraní NUŠL

Uživatelé mohou přistupovat do NUŠLu prostřednictvím dvou rozhraní, a to Centrálního rozhraní NUŠL a Digitálního repozitáře NUŠL.

Digitální repozitář NUŠL

Digitální repozitář je provozován v softwaru Invenio (dříve CDS Invenio), který byl vyvinut jako open-source ve švýcarském CERNu. Rozhraní je dostupné v českém a anglickém jazyce.

Centrální rozhraní NUŠL

Centrální rozhraní funguje jako integrující indexační a vyhledávací systém nad Digitálním repozitářem NUŠL a dalšími spolupracujícími repozitáři. V rámci tohoto rozhraní mohou kromě jednoduchého vyhledávacího řádku a třídění dle instituce využít i filtrování výsledků podle typu dokumentu, osob, klíčových slov, jazyka a dostupnosti plného textu. K dispozici je také omezení podle data zveřejnění, které jde nastavit buď na časové ose, nebo v polích pod ní. Toto rozhraní je také dostupné v českém a anglickém jazyce. Centrální rozhraní NUŠL využívá softwaru FAST ESP společnosti Microsoft.

V rámci centrálního rozhraní je k dispozici přes 291 000 záznamů (stav k únoru 2015) z více než 60 organizací.

Typologie dokumentů

Typologie dokumentů jak je viditelná na hlavní straně Digitálního repozitáře:

Spolupracující instituce

Způsoby spolupráce

Instituce zveřejňující své dokumenty prostřednictvím Národního úložiště šedé literatury mohou navázat spolupráci několika způsoby:

1. Instituce má vlastní repozitář nebo obdobný systém, odkud chce data exportovat do NUŠLu.
   • Metadata jsou sklízena do Digitálního repozitáře NUŠL pomocí protokolu OAI-PMH.
   • Metadata jsou sklizena a napojena na Centrální rozhraní NUŠL, ale metadata nejsou archivována v digitálním repozitáři.
   • Metadata jsou do NUŠLu dodávána dávkově.
2. Instituce vkládá záznamy a dokumenty přímo do repozitře NUŠL (v systému Invenio).

Typologie spolupracujících institucí

Typologie institucí přispívajících do Národního úložiště šedé literatury je zřetelná na úvodní straně repozitáře (v systému Invenio), kde je vidět dělení sbírek v systému jednak podle typu dokumentu a jednak podle vkládající instituce.

• Školství
  • Soukromé VŠ
  • Veřejné VŠ
• Kultura
  • Knihovny
  • Galerie
  • Muzea
    • Národní památkový ústav
• Věda a výzkum
  • Akademie věd ČR
  • Výzkumné ústavy
  • VVI (Veřejná výzkumná instituce)
• Státní správa
  • Ministerstva
  • Státní úřad pro jadernou bezpečnost
  • Parlamentní institut
• Ostatní
  • Banky
  • Osobní archívy
  • Neziskové organizace

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní úložiště šedé literatury na Wikimedia Commons
• Centrální rozhraní NUŠL
• Digitální repozitář NUŠL

Portály: Informační věda a knihovnictví