Otevřít hlavní menu

Většina rozhodnutí v podniku se zakládá na srovnání nákladů a výnosů, kolik nás bude stát pořízení určité věci a kolik užitku nám přinese, respektive za kolik ji dokážeme prodat. Porovnáváme tržby (výnosy), které nám výroba nového produktu přinese s náklady související se zavedením do výroby, výrobou a samotným prodejem výrobku.

Obsah

Účetní pojetí nákladůEditovat

Finanční účetnictví definuje náklad jako spotřebu hodnot v daném období vyvolanou tvorbou podnikových výnosů. Náklady musí souviset s výnosy v daném účetním období. To je zajištěno tzv. časovým rozlišením nákladů a výnosů, které spočívá v převedení některých nákladových a výnosových položek do dalšího účetního období. Těmto položkám se pak říká přechodné.

Manažerské pojetí nákladuEditovat

Na rozdíl od účetního pojetí nákladů pracuje manažerské pojetí nákladů s:

  1. Ekonomickými náklady (skutečné, relevantní náklady), které obsahují i tzv. oportunitní náklady. „Oportunitní (alternativní) náklady je částka peněz, která je ztracena, když zdroje (práce, kapitál) nejsou použity na nejlepší možnou alternativu.“[1] Jako příklad si můžeme uvézt ušlé úroky z vlastního kapitálu, který použijeme k založení podniku.
  2. Přírůstkovými náklady. Tzn., že při rozhodování počítáme pouze s náklady, které jsou naším rozhodnutím přímo ovlivněny. Zbývající náklady jsou náklady utopené, jelikož je můžeme považovat za nepodstatné při našem rozhodování.
  3. Krátkodobým a dlouhodobým pohledem na náklady a jejich vývoj.

V krátkodobém pohledu je vždy alespoň jeden výrobní činitel (input) neměnný (fixní), část nákladů je tedy i s rostoucím výstupem stejná. Musíme předpokládat neměnné ceny vnějších podmínek např. cen dodavatelů. Ostatní výrobní činitelé jsou proměnné (variabilní). Fixní činitelé (např. budovy, stroje) vyvolávají fixní náklady (tyto náklady má firma, i když vůbec nevyrábí), variabilní činitelé (např. spotřebovaný materiál, spotřebovaná energie) vyvolávají vznik variabilních nákladů. Celkové náklady se v tomto pohledu rovnají součtu fixních a variabilních nákladů. Dlouhodobý pohled bere všechny náklady jako variabilní. Neexistují zde fixní náklady.

Nákladové funkce [2]Editovat

„Nákladové funkce vyjadřují matematickou formou vztah mezi náklady a objemem výroby (output) podniku.“ Tyto funkce mohou mít různé tvary. Část variabilních nákladů se s rozsahem výroby mění proporcionálně. Tyto náklady se v grafu zobrazují přímkou a lze je zjistit analýzou nákladového účetnictví. Tempa růstu nákladů a rozsahu činnosti by měla být v tomto případě stejná. Část variabilních nákladů, která se se změnou rozsahu mění nadproporcionálně, je v řízení podniku často chápána jako zvýšení proporčních nákladů např. zvýšené mzdy za přesčasy. Podproporcionální vývoj nastává, když náklady rostou pomaleji než vyráběné množství.

Náklady na zásobyEditovat

Problémem správného vedení zásob je najít správný poměr mezi rizikem a finanční náročností. Existující zásoby snižují riziko narušení výrobních procesů, na druhou stranu zvyšují vázanost finančních prostředků v těchto zásobách. Pokud snížíme současné stavy zásob, snížíme tím i finanční prostředky, které v sobě vážou, současně ale stoupne riziko narušení výrobního procesu nebo zvýšení nákladů, vyvolané například urychleným vyhledáním dodavatele při nedostatku zásob. Náklady způsobené nedostatkem zásob se nazývají náklady z nedostatku zásob. Tyto náklady se velice špatně zjišťují, protože většinou neexistují dostatečné podklady pro jejich zjištění a vyčíslení a také se velmi špatně interpretují. Jako příklad těchto těžko vyčíslitelných nákladů můžeme uvést ztrátu důvěry zákazníka či ztrátu pozice na trhu. Náklady na zásoby můžeme rozčlenit do dvou základních skupin:

  1. Náklady na skladování a udržování zásob
  2. Náklady na vyřízení dodávky

Náklady na skladování a udržování zásobEditovat

Mezi tyto náklady můžeme zařadit například:

Pojistné a poplatkyEditovat

Pojistné pokrývá nebezpečí vyplývající z uskladnění. Jeho výši určuje pojišťovna a výše pojistného je dána hlavně druhem uskladněného zboží. Poplatky jsou určeny především předpisy v dané lokalitě a většinou se jejich výše určuje procentní sazbou z hodnoty skladovaného zboží

Skladovací nákladyEditovat

Skladovací náklady nejsou závislé na ceně zásob. Jedná-li se o vlastní sklad, náklady zahrnují:

  • Roční odpisy
  • Náklady na energii
  • Mzdové náklady
  • Náklady na údržbu

Jde-li o pronajatý sklad, bývá cena zpravidla vyšší. Určuje ji pronajímatel a konkrétní výše nákladů je určována výší nájemného.

Skladovací ztrátyEditovat

„Skladovací ztráty se určují na základě zkušeností z minulého období (zpravidla metodou prognózování), avšak jen v případech, pokud nejsou kryty pojištěním zásob (jinak by mohlo docházet ke zdvojení nákladů).“[3] Výše těchto ztrát se určuje v hodnotovém vyjádření nebo procentní sazbou.

Ztráty způsobené vázáním kapitálových prostředkůEditovat

U ztrát způsobených vázáním kapitálových prostředků je velmi těžké odhadnout náklady na udržování zásob. Skladované zásoby v sobě vážou určité finanční prostředky, proto se výše ztrát určuje úrokovou sazbou. Ta se pohybuje okolo aktuální sazby u nezbytně nutných zásob, až po sazbu okolo 25 % u zásob udržovaných ze spekulativních důvodů, které s sebou nesou větší riziko.

Náklady na vyřízení dodávkyEditovat

Náklady na vyřízení dodávky se skládají z nákladů na převzetí a kontrolu zásilky, nákladů na zhotovení a expedici objednávky, náklady na zpracování dokumentace atd. Výše těchto nákladů se opět určuje z nákladů předchozích období.

ReferenceEditovat

  1. SYNEK, Miloslav a kol. Nauka o podniku. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1994. ISBN 80-7079-892-0. s. 98
  2. SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 5., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2011, 471 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3494-1.
  3. LUKOSZOVÁ, X., GRASSEOVÁ M., MENŠÍK, O., Řízení nákupu. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1999. ISBN 80-7078-674-4. s. 57-58