Murmansk byl lehký křižník sovětského námořnictva, poslední ze 14 postavených křižníků Projektu 68bis.

Vrak Murmansku před vyzvednutím
Základní údaje Vlajka
Typ: lehký křižník
Třída: Projekt 68bis
Jméno podle: Murmansk
Zahájení stavby: 28. ledna 1953
Spuštěna na vodu: 24. dubna 1955
Uvedena do služby: 22. září 1955
Osud: 1989 vyřazen
1994 ztroskotal
vrak rozebrán
Takticko-technická data
Výtlak: 14 290 t (standardní)
17 970 t (plný)
Délka: 210,1 m
Šířka: 22,1 m
Ponor: 7,8 m
Pohon: 2 turbíny, 16 kotlů
Rychlost: 33,7 uzlu
Posádka: 1270
Pancíř: 150 mm (můstek)
125 mm (boky, čela věží)
75 mm (paluba)
Výzbroj: 12× 152mm kanón (4×3)
12× 100mm kanón (6×2)
32× 37mm kanón (16×2)
10× 533mm torpédomet (2×5)

StavbaEditovat

Stavba křižníku byla zahájena 28. ledna 1953, trup byl na vodu spuštěn 24. dubna 1955 a do operační služby Murmansk vstoupil dne 22. září 1955.[1]

KonstrukceEditovat

Výzbroj Murmansku tvořilo dvanáct 152mm kanónů MK-5-bis v třídělových věžích, sekundární ráží představovalo dvanáct 100mm kanónů SM-5-1 ve dvoudělových věžích a plavidla dále nesla 32 protiletadlových 37mm kanónů V-11 v dvouhlavňových postaveních. Plavidla také nesla dva pětihlavňové 533mm torpédomety PTA-53-68bis. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a šestnáct kotlů. Nejvyšší rychlost přesahovala 33 uzlů.

Operační službaEditovat

Křižník byl v operační službě v letech 1955–1989.

VrakEditovat

Po vyřazení byl Murmansk prodán k sešrotování. Během vlečení na místo rozebrání se loď dostala do bouře, dne 24. 12. 1994 se přetrhla vlečná lana a křižník ztroskotal na pobřeží Norska u ostrova Sørøya v blízkosti rybářské vesnice Sørvær. Po zaplavení vnitřních prostor trup dosedl na dno. Roku 2009 norská vláda rozhodla o likvidaci vraku. Kolem vraku byly postaveny hráze, z jeho okolí byla vyčerpána voda a poté byl rozebrán.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Light Cruisers Project 68bis Project 68bis-ZIF [online]. Russian-ships.info [cit. 2014-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. (anglicky) 
  2. "Murmansk" demolition in final phase [online]. Barents Observer, rev. 2012-05-16 [cit. 2014-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-23. 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazyEditovat