Murad Bej

Murad Bej (1750 Tbilisi1. května 1801 Bání Suvajf) byl mamlúcký emír, místodržitel Egypta, protivník Napoleona Bonaparta při jeho egyptském tažení.

Murad Bej
Portrét
Narození 1750
Tbilisi
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 1. května 1801 (ve věku 50–51 let)
Bání Suvajf
Egyptský ejáletEgyptský ejálet Egyptský ejálet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a kariéraEditovat

 
Antoine-Jean Gros:Napoleon vítězí nad Mamlúky v bitvě u pyramid roku 1798
 
Murad Bej Mohamed, ilustrace z knihy André Dutertrea Description de l'Egypte z roku 1809

Byl pravděpodobně gruzínského etnického původu [1] Patřil k nejdivočejším z mameluckých vůdců. V době úpadku Osmanské říše, za slabé vlády sultána Selima III., se stal místodržitelem Egypta. Přestože byl sultánovi formálně podřízen, usurpoval si neomezenou moc a se svým bratrem Ibrahimem vládl v Egyptě v podstatě nezávisle, až do příchodu Francouzů v roce 1798.

Bitva u pyramidEditovat

Napoleon při egyptském tažení vyrazil s dvaceti tisíci vojáků pěti divizí. 21. července 1798 u města Šubra Chit (arabsky معركة شبراخيت, anglicky Shubra Khit, francouzsky Chebreiss) mezi Káhirou a pyramidami v Gíze narazil na kavalerii mamlúků a feláhů vedenou Muradem Bejem a zcela je porazil. Na obraze Napoleonova dvorního malíře Antoina Jeana Grose je vypodobněn moment střetu s civilním obyvatelstvem, pravděpodobně rodin feláhů, které Napoleon překvapil beze zbraní nepřipravené k obraně.

V následné pozemní Bitvě u pyramid měl Murad Bej nad francouzským expedičním sborem sice početní přesilu, zásadním nedostatkem byla špatná výzbroj jeho bojovníků a neschopnost odchýlit se od tradiční mamelucké taktiky jezdeckých útoků. Francouzi mamlůcké vojsko zmasakrovali. Murad Bej uprchl a po této porážce již nebyl schopen svést s Francouzi další bitvu a riskovat v ní podobné ztráty.

Paralelně s bitvou u pyramid probíhala námořní bitva, Francouzskou flotilu vedl Napoleonův admirál Jean-Baptiste Perrée, v čele mamlúckého loďstva byl Ibrahim Bej.

Bratři Murad a Ibrahim ustoupili do Horního Egypta a spokojili se v následujících letech s lokálními nájezdy na osamocené francouzské jednotky. Později Murad Bej uzavřel s Napoleonem mír, nezávisle na sultánovi. Bojoval pak o vládu v Egyptě s Turky.

Zemřel při morové epidemii v roce 1801. V roce 1811 byli zbylí náčelníci Mamlúků zákeřně vyvražděni Muhamadem Alim.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Alexander Mikaberidze, in: The Encyclopedia of the French Revolutionary and Napoleonic Wars, 2006, s. 663

LiteraturaEditovat

Alexander Mikaberidze, Murad Bey, in: Gregory Fremont-Barnes, The Encyclopedia of the French Revolutionary and Napoleonic Wars, svazek 2, ABC-CLIO 2006, stran 1213, ISBN 978-1-851096-46-6, s. 663.

Externí odkazyEditovat