Mignatta
Mignatta (česky: pijavice) bylo řiditelné torpédo vyvinuté za první světové války pro Italské královské námořnictvo.[1] Plavidlo bylo ovládáno dvěma potápěči, kteří na cíl umístili magnetické miny. V roce 1918 dokázalo potopit rakousko-uherskou vlajkovou loď SMS Viribus Unitis, což byl první úspěšný útok žabích mužů na válečnou loď.[2]
| Mignatta | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Italské královské námořnictvo |
| Typ | řiditelné torpédo |
| Nástupce | Siluro a Lenta Corsa (Maiale) |
| Technické údaje | |
| Šířka | 350 mm |
| Palivo | stlačený vzduch |
| Rychlost | 3–4 uzly |
| Dosah | 8–10 nám. mil |
| Posádka | 2 |
| Výzbroj | 2× 170kg mina |
Vývoj editovat
Za první světové války na sebe slabší rakousko-uherské námořnictvo vázalo hlavní síly italského námořnictva a část francouzského námořnictva. Za války přitom nepodnikalo téměř žádné akce a činilo tak kotvíc na dobře chráněných základnách. Italové proto vymýšleli různé způsoby, jak do nich proniknout a svého protivníka oslabit. V červnu 1915 italský inženýr Raffaele Rossetti vymyslel koncept řiditelného torpéda s pomalým chodem, ovládaného potápěči a vyzbrojeného minou. Pro tuto myšlenku se mu však dlouho nedařilo získat pozornost nadřízených, a proto se Rossetti přesunul do La Spezia, kde na svém torpédu nejprve pracoval tajně. Spolupracoval s ním námořní důstojník Raffaele Paolucci, který se za války věnoval způsobům nasazení žabích mužů do speciálních operací. Provozuschopná Mignatta vznikla na počátku roku 1918.[2]
Konstrukce editovat
Jednalo se o upravené italské bronzové 600mm torpédo typu B57, kterého se při bojové plavbě přidržovala dvoučlenná posádka žabích mužů. Torpédo plulo těsně pod hladinou a jeho posádka měla hlavu nad hladinou.[2] Mignatta byla vyzbrojena dvěma minami po 170 kg TNT, které byly neseny v přídi a nad cíl se připevňovaly pomocí magnetů. Jejich odpálení bylo řízeno časovačem, aby měla posádka čas se vzdálit z místa výbuchu. Motor na stlačený vzduch poháněl jeden čtyřlistý lodní šroub. Plavidlu uděloval rychlost 3–4 uzly při dosahu 8–10 námořních mil.[1]
Služba editovat
Řiditelné torpédo Mignatta bylo bojově nasazeno na sklonku první světové války. Odpoledne 31. října 1918 dostal velitel Rakousko-uherského námořnictva pokyn od císaře Karla I., aby předal kontrolu nad svými plavidly nově vzniknuvší Jugoslávii. Jugoslávci mimo jiné převzali rakousko-uherskou vlajkovou loď SMS Viribus Unitis, která se stala vlajkovou lodí námořnictva Jugoslavia.[3]
Dne 31. října v 18:30 z Benátek vyplula italská torpédovka 65 PN, mající na palubě Mignattu a vlekoucí torpédový člun MAS 95. Od ostrova Brijuni už pokračoval samotný člun MAS 95 (velitel Costanzo Ciano), který Mignattu po desáté večer dovlekl do blízkosti rakousko-uherské námořní základny v Pule. Dvoučlenné posádce Mignatty (Raffaele Rossetti a Raffaele Paolucci) se následně podařilo proniknout do přístavu, který poprvé od počátku války nebyl zatemněn a připevnit nálož pod dreadnought Jugoslavia. Protože poté byli spatřeni poslali Mignattu s druhou náloží směrem k molu, kde kotvil parník Wien. Při úniku byla posádka zajata a přepravena na palubu svého cíle. Na základě informace o blížícím se výbuchu admirál Janko Vuković nařídil evakuaci plavidla. Nepodařilo se ji však plně provést. Přibližně v 6:20 nálož vybuchla a během 10 minut se Jugoslavia převrátila a potopila, přičemž zemřelo 400 osob, včetně admirála Vukoviće. Druhý výbuch potopil parník Wien. Dne 3. listopadu 1918 bylo podepsáno příměří.[4] Italští potápěči nevěděli, že plavidla byla několik hodin před útokem předána Jugoslávii.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b FRACCAROLI, Aldo. Italian Warships of World War I. London: Ian Allan, 1970. S. 164. (anglicky)
- ↑ a b c The world’s first combat swimmer ship attack [online]. Covert Shores [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NOPPEN, Ryan. Austro-Hungarian Battleships 1914–1918. Oxford: Osprey, 2012. S. 43. (anglicky)[Dále jen Noppen, 2012.]
- ↑ Noppen, 2012, s. 44.
- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 286. (anglicky)