Metody a techniky zkoumání postojů

Postoj je hodnotící vztah zaujímaný jednotlivcem vůči okolnímu světu, jiným subjektům i sobě samému. Zahrnuje dispozici chovat se či reagovat určitým relativně stabilním způsobem. Postoj je získáván na základě spontánního učení v rodině a jiných sociálních prostředcích. Postoje jsou součástí osobnosti, souvisí se sklony, zájmy, dále předurčují naše chápání, myšlení a cítění. Přestože naše postoje jsou poměrně trvalé, během života jedince se proměňují, nejčastěji vlivem zásadních životních událostí.

Základní složky postojů jsou poznávací, citová a konativní, mají také různou intenzitu a kvalitu. Postoj je tedy složená proměnná, která nelze měřit pouze jedním indikátorem. Postoje lze zjišťovat různými způsoby, nejčastěji se však užívá dotazování, pozorování či rozbor textů.

Škály

Škály jsou měřící nástroje, které lze použít na měření celé řady jevů. Pro měření postojů jsou však nenahraditelné.

Sumační škály

Sumační posuzovací škála, taktéž zvaná jako Likertova typu, je souborem postojových položek, z nichž se všechny pokládají za přibližně stejné co do postojové hodnoty, a na každou z nich jedinci reagují různým stupněm intenzity (buď souhlasu, nebo nesouhlasu). U těchto škál se následně určuje tzv. postojové skóre jedince a to tím způsobem, že skóre jednotlivých položek se buď sčítají, nebo se sečtou a následně dělí na průměrnou hodnotu. Je nutné, aby byl jedinec umístěn někam na kontinuum souhlasu s předmětem dotyčného postoje. Tento typ škál je považován za nejjednodušší, co se provedení týče.

Škály zjevně stejných intervalů

Škály zjevně stejných intervalů, které můžeme najít také pod označením Thurstoneovy škály, jsou zdánlivě podobné škálám Likertovým, avšak liší se k systému kódování, přičemž škály zjevně stejných intervalů vytváří tzv. kontinuum a na rozdíl od předešlých navíc vyjadřují sílu vztahu. V tomto případě je pro každou položku určená škálová hodnota, která symbolizuje sílu postoje souhlasné odpovědi k položce. Položky této škály musí být zvolené tak, že intervaly mezi nimi jsou konstantní. Jedná se o velmi důležitý a žádoucí rys.

Kumulační škály

Kumulační škály můžeme označit také jako Guttmanovské škály. Jedná se o škály složené z poměrně malého souboru homogenních položek, u kterých se předpokládá, že jsou jednorozměrné. Jednotlivé položky škály jsou řazeny tak, že na sebe navzájem navazují, a to tím způsobem, že se postupuje od položek nejobtížnějších až k položkám nejsnadnějším, nebo také od nejobecnějších k nejkonkrétnějším. Každá následující položka je tak závislá na té předcházející. Kumulační škály předpokládají, že odpoví-li respondent na první položku kladně, bude odpovídat kladně i na položky následující.

Techniky využívající škál

Výše uvedené typy škál je možné převést do praxe, jakožto jednotlivé výzkumné techniky. Mezi nejpoužívanější se řadí

• Bogardusova škála sociální distance
• Sémantický diferenciál
• Q-metodologie

Bogardusova škála sociální distance

Emory Bugardus se ve 20. letech 20. století zabýval výzkumem postojů k příslušným etnickým a rasovým skupinám. Vytvořil sedmistupňovou škálu, jež počínala nejsilnějším vztahem (konkrétně: Přijali byste příslušníka dané etnické či rasové skupiny za blízkého příbuzného?) a končila tím nejslabším (v tomto případě: Vyloučil byste příslušníka dané etnické či rasové skupiny z naší společnosti?). Autor zde vycházel z principu kumulačních škál, kdy předpokládal, že pokud jsme ochotni akceptovat nejsilnější vztah, budeme akceptovat i následující, slabší vztahy. Později se, především v Evropě, začalo s tímto typem škály pracovat jako se škálou zjevně stejných intervalů.

Aplikace Bogardusových škál

Pomocí této techniky jo možné měřit především sociální distance vůči kulturním, etnickým či rasovým skupinám, avšak to není zdaleka vše. Tímto způsobem lze měřit také vývoje postojů v čase a místě. Aplikace je možná i v mezinárodním měřítku.

Sémantický diferenciál

Tato technika se nesnaží přímo o mapování postoje, jeho síly a směru, ale zaměřuje se na zkoumání významu, který jednotliví respondenti přikládají daným věcem, jevům nebo pojmům. A jak tato technika funguje v praxi? Respondentům je předložen posuzovaný pojem, který by měl být v rámci možností co nejkonkrétnější (např. naše škola, rodina atp.). Respondentům je dále nabídnuta škála adjektiv opačného pólu (např. v případě naší školy: čistá vs. špinavá), nejčastěji v podobě pásu rozděleného na jednotlivá okénka, respondent zaznačí do příslušného okénka křížek, dle svého vlastního uvážení. Ideální pro aplikace této techniky je, chceme-li posuzovat dvě, názorově odlišné skupiny, u kterých očekáváme, že jejich interpretace významů je rozdílná.

Q-metodologie

Jedná se o další metodu vhodnou pro měření postojů. Metoda funguje tím způsobem, že výzkumník disponuje balíčkem karet, které se označují jako q-typy, a jejichž počet se standardně pohybuje mezi 60 a 120 kusy. Respondenti následně snímají z balíčku kartu po kartě a přerozdělují je na hromádky, dle míry ne/souhlasu. Počet hromádek i karet na jednotlivých hromádkách je omezen na takové množství, aby vzniklo rozložení dle klasické Gaussovy křivky. Nejčastěji se užívá k hlubšímu studiu menších skupin, vhodná je i pro výzkum a sledování vývoje postojů v čase. Jedná se však o velmi pracnou a časově náročnou metodu.

Odkazy

Literatura

• KERLINGER, Freud, N. Základy výzkumu chování: pedagogický a psychologický výzkum. Praha: Academia, 1972.
• PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 2011.
• PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška a Jiří Mareš. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001.