Otevřít hlavní menu

Mario Aspa

italský hudební skladatel

Mario Aspa (18. října 1795 Messina14. prosince 1868 tamtéž) byl italský hudební skladatel.

Mario Aspa
Základní informace
Narození 18. října 1795
Messina
Úmrtí 14. prosince 1868 (ve věku 73 let)
Messina
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel a dirigent
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mario Aspa se narodil 18. října 1795 v Messině na Sicilii. Hudební nadání se projevilo již v raném věku. Sám se naučil hrát na cembalo a na varhany. Rodiče chtěli, aby se stal knězem. On však opustil seminář a oženil se Giuseppou La Rosa z vesnice Santo Stefano.

V letech 1819–1820 debutoval jako skladatel několika oratorií a kantát. Jeho první opera měla premiéru v Messině, v divadle Teatro Munizione. Úspěch opery ho povzbudil, aby odešel do Neapole a doplnil si hudební vzdělání na neapolské konzervatoři u Niccolò Antonia Zingarelliho. Po dokončení studia se stal učitelem kontrapunktu a skladby na Conservatorio di San Pietro a Majella (Regio Collegio di Musica).

V roce 1829 se uskutečnila úspěšná premiéra dvouaktové opery Giovanni Bannier ossia L'assedio di Arolte. Na základě tohoto úspěchu byl jmenován ředitelem královských divadel Teatro San Carlo a Teatro del Fondo. V této funkci působil až do roku 1848 a spřátelil se s předními italskými hudebníky té doby (Vincenzo Bellini, Gioacchino Rossini a Saverio Mercadante).

Svůj největší úspěch zažil v roce 1843, kdy se na scéně Teatro Metastasio v Římě uskutečnila premiéra opery Paolo e Virginia. Opera se hrála patnáct večerů po sobě, vždy při plném sálu a ovacích ve stoje. Diváci doprovodili skladatele s pochodněmi až domů. Krátce nato byl přijat za člena Akademie svaté Cecilie v Římě.

V roce 1848 musel rezignovat na místo ředitele královských divadel, neboť on i jeho příbuzní se angažovali v revolučních událostech toho roku a po porážce revoluce se jeho situace stala neudržitelnou. Když mu navíc při epidemii cholery zemřely jeho dvě dcery, odstěhoval se do svého rodného města, stal se kapelníkem katedrály a vyučoval zpěv.

Zemřel v Messině 14. prosince 1868. Jeho dva synové, Rosario a Saro, se stali rovněž hudebními skladateli.

OperyEditovat

  • La gioventù di Enrico V (libreto Felice Romani, 1820 Messina, Teatro Munizione)
  • Giovanni Bannier ossia L'assedio di Arolte, melodram (libreto Domenico Gilardoni, 1829 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Il carcere d'Ildegonda, melodram (libreto Gilardoni, 1830 Neapol, Teatro Nuovo)
  • I litiganti senza lite, komický melodram (libreto Leone Andrea Tottola, 1831 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Federico Il re di Prussia ovvero La calunnia, historický melodram (libreto Giuseppe Ceccherini, 1833 Neapol, Teatro Nuovo)
  • La finta greca (1834 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Il quadro parlante e la muta orfanella, historický melodram (libreto Giuseppe Ceccherini, 1834 Neapol, Teatro Nuovo)
  • La burla (1834 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Il premio di Davide (1835 Lanciano)
  • Il venti agosto (1835 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Bartolomeo del Piombo, melodram (libreto Giovanni di Giurdignano, 1836 Neapol, Teatro Nuovo)
  • I due forzati, melodram (1836 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Il muratore di Napoli ovvero L'entrata degli Aragonesi in Napoli, melodram (libreto Domenico Bolognese, 1837 Neapol)
  • I due savojardi, melodram (libreto Leopoldo Tarantini, 1838 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Allan Mac-Auley, melodram (libreto Giurdignano, 1838 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Il marinaio, melodram (libreto Giurdignano, 1839 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Maria d'Arles, lyrická tragédie (libreto Tarantini, 1840 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Il proscritto, melodram (libreto Marco d'Arienzo, 1841 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Guglielmo Colmann, melodram (libreto Marco d'Arienzo, 1842 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Paolo e Virginia, melodram (libreto Jacopo Ferretti, 1843 Řím, Teatro Metastasio)
  • Il deportato in America, melodram (libreto Pietro Salatino, 1844 Řím, Teatro Valle)
  • Un travestimento (libreto Giurdignano, 1845 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Carlotta e Werter, melodram (libreto Almerindo Spadetta, 1849 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Il coscritto, melodram (libreto Spadetta, 1851 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Pietro di Calais (posthumní dílo, 1872 Messina, Teatro Vittorio Emanuele)

LiteraturaEditovat

  • Corrado Ambìveri: Operisti minori: dell'ottocento Italiano. Gremese Editore, 1998.

Externí odkazyEditovat