Marie Němečková
Marie Němečková, provdaná Schweistillová (11. května 1830[1][p 1] – 27. února 1912[2]) je známá jako zprostředkovatelka korespondence Karoliny Světlé a Jana Nerudy.
| Marie Němečková–Schweistillová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Němečková |
| Narození | 11. května 1830 Praha |
| Úmrtí | 27. února 1912 (ve věku 81 let) Praha |
| Choť | Alois Schweistill |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Narodila se v rodině vrátného Josefa Němečka a jeho manželky Ludmily, rozené Breičkové.[3]
Dne 19. ledna 1870 se provdala za učitele (později ředitele dívčí školy) Aloise Schweistilla. Stala se jeho třetí manželkou, zatímco sama se vdávala poprvé.[4]
Marie Němečková a vztah Karoliny Světlé s Janem Nerudou editovat
V roce 1862 vznikl blízký vztah mezi již provdanou Karolinou Světlou–Mužákovou a Janem Nerudou. Předpokládá se, že vztah byl spíše platonický a že Světlá chtěla Nerudovi, který byl zadlužen, pomoci. Prodala rodinný šperk a místo něj nechala zhotovit kopii. Peníze za šperk poslala poste restante prostřednictvím své přítelkyně Němečkové Nerudovi; Němečková se z podpisu na stvrzence „Karl Barta, recte Johann Neruda“ dozvěděla, komu jsou adresovány a informaci nezamlčela.[5] Němečková také údajně nedoručila Světlé Nerudův dopis na rozloučenou. Po prozrazení aféry manžel nepřistoupil na rozvod, Nerudovy dopisy Světlé byly spáleny a existují jen v opisech.[6]
Umělecké ztvárnění a dokumenty editovat
- Umělecky byly vztah Světlé a Nerudy a role Marie Němečkové popsány např. v československém filmu z roku 1978 Příběh lásky a cti režiséra Otakara Vávry; Marii Němečkovou v něm hrála Jana Smrčková, Karolinu Světlou Božidara Turzonovová a Jana Nerudu Jiří Bartoška
- Korespondenci Karoliny Světlé se Sofií Podlipskou, Marií Němečkovou a Janem Nerudou vydalo v roce 2007 nakladatelství Paseka pod názvem Bouřky: Příběh Karoliny Světlé a Jana Nerudy
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Mylně se též udává, že se narodila roku 1836 (policejní konskripce) nebo 1835.
Reference editovat
- ↑ Soupis pražských obyvatel:Schweistill Alois [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 638, obraz 157 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Matrika narozených, sv. Apolinář, 1827-1831, snímek 281 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, sv. Tomáš, 1868-1878, snímek 42 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Toulky č. 906: To, co způsobuje stárnutí, není věk, ale opouštění ideálů. Toulky českou minulostí [online]. Český rozhlas, 2012-11-04 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ KUBANDOVÁ, Jindřiška. Příběhy Nerudových lásek v povědomí školy a veřejnosti. Praha, 2012 [cit. 2021-04-04]. Diplomová práce. UK, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Dagmar Mocná. s. 15–17.
