Wikipedie

Maria Majocchi

Italská spisovatelka, novinářka a vydavatelka

Maria Majocchi Plattis, známá také jako Jolanda (23. dubna 1864 Cento – 8. srpna 1917 Cento) byla italská spisovatelka a novinářka.

Maria Majocchi
Narození23. dubna 1864
Cento
Úmrtí8. srpna 1917 (ve věku 53 let)
Cento
PseudonymJolanda
Povoláníspisovatelka, novinářka
Národnostitalská
PříbuzníClementina Laura Majocchi – sestra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Byla dcerou hudebníka a politika Antonia Majocchi (1831–1907) a jeho manželky Lavinie Agnoletti (1839–1911), u níž získala vzdělání v literární a hudební oblasti. Byla vnučkou filologa Gaetana Majocchiho, Měla dvě sestry: spisovatelku Clementinu Lauru (pseudonym Bruna) a Gabriellu.[1] Roku 1884 se provdala za markýze Fernanda Plattis (zemřel r. 1893), se kterým měla syna Giovana Battistu, známého jako Gino.

Maria ve svých 17 letech překládala z francouzštiny do italštiny povídky z časopisů La Poupée modèle a Maccies Model.[2] V té době ji zaujal časopis Cordelia, kde publikoval Angelo de Guberantis. Zúčastnila se v něm soutěže Palestra delle giovinette s básní Il fior della ventura (Květ štěstí) kterou časopis vydal 12. února 1882 pod jejím prvním pseudonymem Margheritina di Cento. Angelo de Gubernatis se stal jejím celoživotním přítelem a spolupracovníkem.[3]

V témže roce 1882 si zvolila pseudonym Jolanda, odkazující na jméno postavy z opery Giuseppe Giacosa Una Partita a Scacchi (Hra v šachy).[4] Spolupracovala s různými dalšími časopisy té doby, včetně Nuova Parola di Cervesato, Natura e arte, Fanfulla della Domenica, Rassegna Nazionale a Marzocco, z nichž získala dvě literární ceny. V roce 1898 založila a řídila Modern Review of Literature and Art s Luigim Federzonim a v roce 1901 režírovala Vittorii Colonnu – vědecko-umělecký literární časopis pro italské ženy.

Až do konce 19. století byla široce známou autorkou. Získala řadu ocenění a sledovala, jak jsou k dispozici nová vydání a dotisky jejích svazků. Rozšířila také své spektrum spolupráce s časopisy a novinami, konferencemi, veřejnými projevy, účastí na humanitárních aktivitách a novými redakčními zkušenostmi. Maria se také ujala filantropických rolí, založila sdružení pro sběr knih pro vězně. Úspěch této iniciativy podnítil vznik dalších sdružení a aktivit, jako je zpřístupnění Cordelie v Braillově písmu, aby se rozšířil její dosah na nevidomé patrony. Podílela se také na vytvoření několika konferencí.

Maria, která spolupracovala s Cordelií od prvního čísla, převzala uvolněné místo šéfredaktora v roce 1911 po smrti redaktorky Idy Baccini. Stala se třetí osobou, která tuto pozici pro časopis zastávala. Místo zastávala až do své smrti, po ní převzala místo její sestra Bruna.

Vydala řadu románů a sbírek povídek, většinou vydaných v nakladatelství Cappelli. Jeho nejúspěšnějším románem byly Le tre Marie, napsané v roce 1894, prodalo se jich sto tisíc výtisků: dočkal se dvaceti dotisků. V roce 1906 provedla Italská bibliografická společnost průzkum, který ji označil za nejčtenější spisovatelku v katolických knihovnách. V roce 1907 vydala knihu etikety Eva regina, která byla úspěšná zejména proto, že se vedle klišé vedení domácnosti zabývala tématy považovanými za skandální, jako je menstruace, sex, manželství, porod a rozvod.

Ulice poblíž centra města Cento je pojmenována na její počest – Via Jolanda Maria Maiocchi Plattis.[5]

Dílo editovat

Poezie editovat

  • Il fior della ventura, Cordelia, 1882
  • Fiori Secchi, Cappelli Editori, 1894

Pohádky editovat

  • Fiammelle, Castrocaro (Forlì), Ed. Barboni, 1898
  • Le spose mistiche, Rocca S. Casciano, Stab. Tip. Licino Cappelli Edit., 1898
  • Sulla via degli incanti, Milano, Ed. L. F. Cogliati, 1906
  • Amor silenzioso: novelle, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1908

Romány editovat

  • Iride, Firenze, Ed. Succ. Le Monnier, 1893
  • Le tre Marie, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1894
  • Il libro dei miraggi, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1894
  • Nel paese delle chimere: poemetti e fantasie, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1897
  • La rivincita, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1899
  • Sotto il paralume color di rosa, Firenze: Ufficio della Rassegna Nazionale, 1900
  • Fiori e sogni, Milano, Ed. Stab. Tip. Della Casa Edit. Ditta Giacomo Agnelli, 1901
  • Alle soglie dell'eternità, Milano Palermo, Ed. Remo Sandron, 1902
  • La maggiorana, Rocca S. Casciano, Ed. Licinio Cappelli Tip. Edit., 1903
  • Suor Immacolata, Bologna – Rocca San Casciano, Ed. L. Cappelli, 1904
  • Le indimenticabili, Milano, Libr. Edit., Lombarda, 1905
  • Dopo il sogno: Romanzo per signorine, Bologna, Ed. N. Zanichelli, 1906
  • Le ultime vestali, Città di Castello, Scuola Tip. Cooperativa Ed., 1908
  • Lettere a Lydia, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1908
  • Il crisantemo rosa, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1908
  • Accanto all'amore, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1909
  • Il Rosario d'ametiste: piccoli motivi poetici, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1909
  • Cor ultimum moriens, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1911
  • Prato fiorito, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1911
  • La Perla, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1917
  • Pagine mistiche, pubblicato postumo a cura di Arturo Lancellotti, Bologna, Ed. Cappelli, 1919

Předmluvy editovat

  • Ombre di sogni: versi di Angiolo Lanza, Piacenza, Stabilimento tipografico piacentino, 1898
  • Piccole anime senza corpo di Ricciotto Canudo, Castrocaro, Stab. Tip. Amilcare Barboni Edit., 1898
  • La reginetta di Gastone Cavalieri, Milano, Remo Sandron Edit., 1900
  • Epistolario di Federico Chopin, traduzione e note di Gualtiero Petrucci, Rocca S. Casciano, Ed. Licinio Cappelli, 1907
  • Visioni umbre di Alberto Cappelletti, Città di Castello, Soc. tip. editrice cooperativa, 1910
  • Tommasina Guidi nella vita e nell'arte, di Catina Rossi Tabellini, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1912
  • Fiori selvaggi di Adele Albieri, Roma, Ed. G. U. Nalato, 1913
  • Fiabe antiche di Zeffira Bianchi Milanesi, Massa Marittima, Ed. F. Fiorini e C., 1913
  • Per amore! di Maria Dardi, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1914
  • Novelle italiche di Larissa Siotto Ferrari, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1915
  • Il batuffolo nero: pagine di Guerra di Lamberto Toschi-Vespasiani, Pavia, Ed. Tip. Succ. Bruni, 1916

Spisy editovat

  • Le donne dei poemi di Wagner, Milano, Ed. Max Kantorowicz, 1893
  • Per la Croce rossa: discorso, Bologna, Ed. Soc. Tip. Azzoguidi, 1890
  • Dal mio verziere: saggi critici, Rocca S. Casciano, Licinio Cappelli editore, 1896
  • Le ignote, Bologna, Ditta Nicola Zanichelli Tip. Edit., 1899
  • Il libro delle ore, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1901
  • Il rosario d'ametiste, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1901
  • Note d'arte e impressioni veneziane, Rocca S. Casciano, Licinio Cappelli Tip. Edit., 1903
  • Miniature francescane, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1907
  • Eva regina: il libro delle signore. Consigli e norme di vita femminile contemporanea, Milano, Ed. A. De Mohr e C., 1907
  • Donne che avete intelletto d'amore: conversazioni femminili, Rocca S. Casciano, Ed. L. Cappelli, 1909
  • L'arte del ricamo: Discorso inaugurale della Esposizione-vendita di lavori femminili, tenuto in Ferrara il 12 Maggio 1912, Ferrara, Ed. Tip. Bresciani Succ., 1912
  • Fiori del pensiero, Rocca San Casciano, Ed. Cappelli, 1912

V češtině editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Maria Majocchi na italské Wikipedii a Maria Majocchi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ D., B. G. Dizionario biografico degli italiani. I, II. Books Abroad. 1961, roč. 35, čís. 4, s. 386
  2. ↑ "MAJOCCHI, Maria in "Dizionario Biografico"". www.treccani.it (italsky), cit. 25. dubna 2020.
  3. ↑ Bloom, Karin (2017). "L'affermarsi nell'Italia postunitaria di un nuovo genere editoriale: il caso di Cordelia". Italica Wratislaviensia (italsky). 8 (2): 37–52
  4. ↑ Giacosa, Giuseppe (1911). Una partita a scacchi, leggenda dramatica in un atto; Il Triomfo d'amore, leggenda drammatica in due atti: Intermezzi e Scene. Robarts – University of Toronto. Milano, Treves
  5. ↑ Majocchi, Maria su Enciclopedia Treccani

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • Storia dell'editoria nell'Italia contemporanea di Maria Iolanda Palazzolo, Giunti Editore, 1997, p. 252
  • Maria Gioia Tavoni, Fortuna e personalità di un nom de plume. Jolanda, in Storie di donne. Contessa Lara, Anna Vertua Gentile, Ida Baccini, Jolanda, a cura di Pino Boero, Genova, Brigati, 2002, pp. 89–129
  • Figura di vespa e leggerezza di farfalla: le donne e il cibo nell'Italia borghese di fine Ottocento di Anna Colella, Giunti Editore, 2003, p. 46
  • Itinerari epistolari del primo Novecento: lettere e testi inediti dell'archivio di Alberto Cappelletti di Filippo Sallusto, Pellegrini Editore, 2006, p. 104–105
  • Il torchio e le torri: editoria e cultura a Bologna dall'Unità al secondo dopoguerra di Gianfranco Tortorelli, Edizioni Pendragon, 2006, p. 278
  • Narratrici e lettrici (1850–1950): le letture della nonna dalla Contessa Lara a Luciana Peverelli di Rita Verdirame, 2009, p. 92
  • Grazia Deledda – Un singolare romanzo (quasi) d’amore di Maria Antonietta Piga Martini, Aletti Editore, 2013
  • Fornelli d'Italia di Stefania Aphel Barzini, Edizioni Mondadori, 2014
  • 101 donne che hanno fatto grande Bologna di Serena Bersani, Newton Compton Editori, 2015
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maria_Majocchi&oldid=23394095“